Key Club

ALMANACH KEY

(1972 - 1973)

 

Šípek a kofola

Navštívil Šípek hospodu

a co nevidí tam u stolu:

sedí tam Key club pospolu

a pije jakousi kofolu.

 

Sedl si Šípek ke stolu,

objednal sobě kofolu.

Nese číšník kofolu

a my zvem Šípka ke stolu.

 

Přised k nám Šípek ke stolu

a řek': "Dejte mi ochutnat kofolu."

A my se uchechtli pospolu,

když vytáh na ex tu kofolu.

Nesedí Šípek u stolu,

válí se na zemi v popelu

a my se chechtáme pospolu,

holdujíc tvrdému alkoholu.

 

Když se zved' k půlnoci z podstolu,

sebral svou naditou kabelu,

zařval: "Nikdy, už nikdy kofolu!"

a opustil nasi hospodu.

 

 

 

 

 

Hodina utrpení

Zapsal Šípek do třídnice,

zvolal: "Hakle, iditě sjuda!"

Lehl jsem si do lavice,

to zas bude nuda.

 

Hakl řekl básničku,

sed' si, dostal jedničku.

Přišel na mě spánek znova,

když tu slyším divná slova:

 

"Jovanovič, iditě k daske!"

To jsem se vám lek',

chyt mě ňákej vztek.

To zas dneska koule mlaskne.

 

Šel jsem zvolna ke katedře,

ten mě dneska zase sedře.

Začal machřit s revolucí.

"Napovídejte mi, klucí!"

 

Kluci šeptaj: "Dyďs tu nebyl!"

Tak jsem se vám toho chopil

a Šípkovi vše vyklopil

a on řekl: "Co jste stropil,

že jste se mi neomluvil."

Šípek pravil: "Sedněte si."

A já jsem šel hned a rád,

honem se jít vychrápat.

 

Spal jsem sladce, ale krátce,

Bob ztroskotal na otázce.

Šípek vytáh "Poučení"

a dal se hned do mučení.

 

Muka byla trpká dlouhá

bez konce jak moře.

Už jsem z toho jako moucha -

- zastřelte ho, tchoře.

 

Tohle hnusný "Poučení"

není žádný potěšení.

Kdyby tu byl aspoň Key,

to by nám zas bylo hej!

 

Však vprostřed strašných muk,

ozval se lahodný zvuk.

Zvonek to je kost.

Pro dnešek už dost!

 

 

Šli jsme k šípku

Šípkům na dveře jsme zaklepali,

rusky že se jdeme naučit.

"Pojďte dál, mí hoši malí,

chci vás pěkně prověřit."

 

"Ale Šípku," dí náš Key Club,

"To přec nechcem, chlapče drahý.

Spíš se s tebou poperem,

neb se všichni, chlapče drahý,

na učení vyserem."

Chyt se Šípek za stůl,

to byl pro něj šok.

"Vždyť já nejsem vůl,

ani ňáký mlok!"

 

"Tak všichni rychle ven!

Můj dům, můj hrad!" dí Šípek směle.

Pavlík na to: "To snad je sen!"

a nakop' Šípka tvrdě do prdele.

Wagine

Tiše dveře otevřou se zrána.

Postava v modrém plášti zahalena,

zaskřehotá jak stará vrána:

"Was gibst neues, třído vyvolená?"

 

Ve vteřinách příštích v dusném vzduchu třídy,

letí slova suchá, tak jako hrst křídy:

"Herr profesor, entschuldigen Sie mich bitte..."

"S kýmpak jsi se ženil?" zní slova tváře shnité.

 

"Kárníče, vem fidlátka, komm her!"

I šeptá přítel Petr: "Jen se neposer."

A ostré zkoušení je tu hned.

 

"Bylo to dobré, sedni, dvě."

"To je dost, už s vědomosti jsem na dně."

A teď zrovna píšm "Aktualität."

Pípův sonet

Když slunce dokončilo dráhu,

rozšláp jsem veřejnou váhu.

Když pak vyhouplo se nad opar,

opustil jsem noční bar.

 

V ranním mléce noční mlhy,

ušoupal jsem si svý nohy

a náš gympl nikde kolem,

tak, přátelé, s pánem bohem.

 

Kolik ještě dlouhých let

zří ohníčky mých cigaret?

Kde hledat života svůj vzor?

 

Babo raď a neseď tady!

Čí smích zní za mými zady?

A sakra! Je to Antoš z hor!

Věčná píseň

"Čas bez předtávky letí

a mě látka plave!

Až tu budu suplovati..."

významně prstem kýve.

 

"Sto hodin bych moh' vyprávět

o slavné husitské době.

Co já bych všechno mohl dět..."

vyčítá pak sobě.

 

"Á vy si tam píšete!

Á, já přistih' vás!

To za mejch mladejch let...

 

Poznámky otevřete!

Tak ticho bude snáz.

Už nebudu vyprávět."

Romantické překvápko

 Tiše dveře otevřou se zrána,

v dvé mých očí posadí se rána.

Pod stůl vpluji v blahém opojení

po zlé náladě památky není.

 

A spím dlouho, sladce, tiše,

na svých zádech, ba i břiše.

V podvečeru náhle probudím se,

leže spoután na okenní římse.

 

Pak jsem z utrpení svého

osvobozen panem Daňkem.

Však dozvím se mnoho zlého,

že okraden jsem Karlem Staňkem.

 

Neromantické překvápko

 

Dřímám si ve slunce stínu,

když tu slyšel Bušta na hodinu.

"Co je to tu za bordel?"

řekl, když náš lavor zřel.

 

Další šok u stolu odbyl,

zřel, že tam kdos pecky hodil.

Pak zapích' se v mou sítnici,

když nemoh' najít třídnici.

 

"Službo, honem!" Kravál zase.

"Vy jste líný, jako prase!

Vy jste taky předseda?

 

Já si vás vezmu na brambory!

Nadělám z vás školy vzory!"

A tak pláču, křičím: "Běda!"

 

Vezmeme si Arbesa

(The song of Macek)

 

Macku, Macku, Macíčku,

tvá osoba je milována.

Kdepak máš svou tlapičku?

Snese se ti na ni rána.

 

Macku, Macku, frajere,

dlouho-li to trvat bude,

než se Key Club nasere,

na oku udělá ti rudé.

 

Času máme málo

(The song of Malkus)

 

Zelená je tráva,

zelený i les,

copak je to kráva,

nakreslíme dnes

 

Času máme málo.

Copak je to šíp?

Nakreslíme, uděláme,

zvíte to hned líp.

 

Dnes si zvopáknem molekuly

(The song of Vopálka)

 

Zábranský, ty jsi plašák,

zní slova prostě hrozná.

Do třídy vejde strašák,

snad každý z vás to pozná.

 

K tabuli postaví se odvážně a směle,

tvář prsty promne si a odchrchlá

a my ho v duchu posíláme do prdele,

ať nám tu přece takhle nekrchlá.

 

Jsem přirozeně showman

(The song of Müller)

 

Filosofie - ha - to je moje!

Miluju ruské klasiky!

Však neznám jenom tohle dvoje -

- ovládám též jazyky.

 

Přečtěte sobě Dona tichého,

já doporučím vám jej vřele:

vždyť já čet' také Tolstého,

tam se to všechno pěkně mele.

 

   

Pomeranče na stole

(The song of Bushta)

 

Postavička pokrčená,

postavička malá,

silou vůle postrčena

po hubě mi dala.

 

Pomeranče na stole,

pomeranče dole.

Kdopak to sem naházel?

Polez' se, ty vole!

Jedna tvrdá fototaxe

(The song of Kindelman)

 

Kdopak k tabuli dnes půjde,

který vyplašený Havel?

Aha, už to mám, kdo půjde.

Bude to přec Müller Pavel.

 

"Moc to neumíte Pavle Müllere!

Nevědomost vaše až se leskne!"

"Na to se ti, babo, někdo vysere,"

Pavlíkovi hlavou bleskne.

Hodina plná šoků

(The song of Vrba)

 

Překvápko já na dnes

pro vás přichystáno mám.

Že jsem na vás jako pes,

s chutí lufťáka vám dám.

 

Němčinu jsem včera pohonila,

neb jsem dlouho na ní nebyla.

Teď abych všechno dohonila,

či se já nebohá zabila.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Hodina hysterie

"Ne Kolumbus, ale kdo

objevil Ameriku?"

"Byli to ti ze severu....

(vyčkej času, Augustíku)

"... ó dávni to byli dnové,

když tam pluli Vikingové"

 

"Kdybychom šli do hysterie,

poznali bychom hned víc,

ale jak tak na vás koukám,

neumíte vůbec nic.

Dám vám, chlapče, co vám patří.

Sedněte si je to za tři.

 

Látka plave, času málo,

musím výklad zestrušnit:

Habsburci vládli širou zemí,

kde nezhasíná slunce svit.

Ještě tu mám jeden plánek,

popsat s vámi deset stránek.

 

 

Pedagog v záběhu

Jednou takhle k polednímu,

to jsem ještě neměl rýmu.

Mladý, sličný ublízaný,

ovšem řádně ukecaný.

 

Ivan Macek, tu ho zřete!

"Hoši okno otevřete."

Já bych mu dal přes hubu,

páč jsem dostal zlou rýbu.

 

Berem Zlomky epopeje,

za dveřma nám někdo bleje,

as opakuje Arbesa.

 

Poznámky, ach klucí, zle je!

Proud potu jen ze mě leje,

nezbořte se nebesa.

 

Sonet samotáře

V temné poušti světa víru,

ve hlubinách všehomíru,

postavou svou potěšen,

toulávám se den co den.

 

Že jsem mužný, věc je jistá,

rvu se vždy o vysoká místa.

Bojovnost má všem je známa,

po škole jde o mně fáma.

 

Kdo vědomostí více má?

To dobře bude zvíci!

Já však tvrdím: Co tě nemá?

 

Vždyť já pouhý jediný jsem Macek.

Ále... stydím se to říci,

od Key Clubu dostal jsem pár facek.

 

Zased' Macek za katedru

Zased' Macek za katedru,

řekl: V tomhle dusném vedru

nemůžete se přece učit.

Vyvětrat! Já budu mučit.

 

I ty jedna svině,

střízlíku, bachyně,

malej blbej pidižvíku,

píchnul bych do tebe píku.

 

S tím Vrchlickým se ňák táhneš.

Už nám tady dlouho páchneš.

To je hroznej smrad,

už abys vypad'.

 

Vypad Macek po zvonění,

rozmlácený, potlučený.

Milý sboře profesorský,

toť pro tebe poučení.

Nedávej se do mučení,

když nemáš mý povolení.

Vykouče!

 

Vykouče, ahoj ty vole!

Kam se valej, malej mole?

Jdeš nás učit zeměpis?

To mě podrž, no těpic!

 

Co je moc, to je moc,

budu volat o pomoc!

Snad nás nechceš učit řeky?

To zas budou dneska seky.

 

Vykouk říká: Ukažte mi třeba Labe,

nebo tuhle... Hadovku.

A já na to, ty vyschlej srabe,

necuchej mi švihovku.

 

Jó ta moje švihovka

není žádný čajíček

a ta tvoje Hadovka,

je jen malý potůček.

 

 

 

Termíny

Je ve formě jako vždy,

kypící nám zdravím,

jen ať se mě neptá na styl,

nic já o tom nevím.

 

Pak připlížil se uličkou,

až přišlápl k pípovi.

Zeptal se ho na ten styl,

zdali o tom cosi ví.

 

Odešel pak zdrceně,

jak vždy Pípa ho zdrtil.

Pro Macka to trapas byl,

až se mírně zpotil.

Zdalipak vy, Zábranský,

co nápra jest víte.

Ano, správně, vy jste chytrý,

u auta to zříte.

 

Termíny jsou za á za bé,

když máme tu dopravu,

auta mají gramatiku,

pardon, chci říct nápravu.

 

Termíny jsou, musím říci,

taky kočky domácí.

"Kružnice je přímka," Dyftýn

Čírovi to oplácí.

 

Onehdá při matyce

 

Budu sedět, další bod

k náskoku by skvěle bod'.

Ale, ale, to snad ne!

Celou hodinu prý stát

a tak jsem se moh' na třídu

hezky z výšky podívat.

 

Čísla skví se na tabuli,

z písemky snad nemám kuli.

U tabule roste stromek,

přátelsky ho zveme Dřevo.

Počítám jak Einstein skvěle,

nekoukám se vpravo vlevo.

"Dnes si vezmem posloupnosti.

Co tu máte za hlouposti,

milý pane Zábranský?"

1, -1, a3,

vyhledejte posloupnost.

Která čísla en sem patří.

 

Tak, Zábranský, při cvičení

dostane se vám poučení,

jak posloupnosti vyhledat.

Zatím vám to ještě nejde.

Pak si fero balí kufry,

vezme klíče a odejde.

 

Mluví člověk

 

"Člověče, třídnici!

Člověče, kam jdeš?"

"Pro třídnici, člověče,

či už ji nechceš?

 

"Člověče, sešit dej!

Člověče, co ten zeměpis?

Člověče, to přepíšeš!

Azimut už změřil sis?

 

 

Výmyk, toč a švih a skok,

to musí mít plyný tok.

Jediná pro tebe šance

je výmyku elegance.

Dvojtakt skok a je tam koš,

ty jsi, čéče, olrajt hoš.

 

Člověče, ty Kollare!

Co tam děláš, člověče?"

zazvonilo - pozdě však.

Krev ve mě už neteče.

 

Tři kapky vody tekoucí

 

Dnes se mi ňák tají dech,

o zkouší řeky z celých Čech.

"Ring je volný," hlásá směle,

hrůza šlape po mém těle.

 

"Dáme si třeba Mississippi."

"Já vím teče do Vltavy,

nebo snad po ruské stepi?"

To neleze do mý hlavy.

 

"Tak dál třeba Vltavu."

Jsem snad padlej na hlavu?

Teče to snad do Oravy?

Tečou po mně potu splavy.

 

"Dobrý, tak dál třeba Malši."

Nevědomost má mě valší.

"Je to přítok Dunaje,"

vykřikl jsem zoufaje.

"Tak si dáme Hadovku."

Tak teď mu dám švihovku,

jak nám správně Jovan praví.

"Ten potok teče do Vltavy."

 

"Tak mi aspoň Dunaj najdi,

nebo kluku na mor zajdi!"

Jak tonoucí se chytá lávky,

křičím: "Teče do Hadovky!"

 

"Dobrý, sedni, je to za pět."

Se mnou se vám zatočil svět.

Na mapě jsem nic nenašel

a na mor jsem krutě zašel.

 

 

 

 

 

 

 

SELSKÉ ROMANCE

 

.

Od finských jezer

 

Od fiských jezer zavál vlahý vítr,

bělostný dým k nebi se vznes'

Od finských jezer zavál vlahý vítr

bezzemek na louku hrábě si nes'.

 

Ruce námořníků

 

Ach ty věčné mořské pláně.

Co lodě po nich přiváží....?

Lodníků mozolné dlaně

teď krmí krávy siláží.

Konec toreadora

 

Proti býku mužně stojí,

strach nezná - je přeci chlap.

Jednou ale vedle šláp

a teď chromý kozu dojí.

 

Panna

 

Čistá dívka nezná chlapy,

ví jen, co je poctivost.

Jediná věc ji však trápí:

Jak jen zvýšit dolivost.

Země předků

 

Dánsko - daleká je země,

byla rodnou zemí předkům tvým.

Statné lidské moudré plémě,

tam zabývá se plemenářstvím

 

V přírodě

 

Lehounký vánek rozkýval větve stromů,

jak žulový hrad třpití se lom.

Od bilých, prostých, malých domů

ubírá se agronom.

 

Když slunce zapadá

 

V rudé záři slunce tonoucího

spatřil jsem tuláka se vlekoucího.

Dumal jsem, kam as jde

a on to předseda JZD.

 

V touze a naději v jitřní to čas

 

          Déšť - drahný to čas

               odplaví naděje z nás,

                    že přijde opět slunce jas,

                         že rolník sklidí žita klas.

 

Nikdy víc černé chmury

 

Černé chmury setři z čela,

hrdě vzlétni jako včela,

neboť prší, jen se leje,

na úhoru rolník bleje.

 

Selská romance

 

V krbu jasně plamen plaje

odráží se v duši mojí.

Na stožáru prapor vlaje.

Stará žena krávu dojí.

 

Vdál se vlní žita lán

 

Vdál se vlní žita lán

s modrým obzorem tam splývá.

Něžnou říčka píseň zpívá:

Naše družstvo plní plán.

 

Oslava volnosti

 

V krásném zaměstnání svém

já často bývám zamyšlen.

Myšlence volnosti nadšeně mávám

a na poli brambory okopávám.

 

Splněná touha

 

Jezedáci kráčí po cestě.

Žádný z nich neměl barák ve městě.

Avšak teď za zvuků hudby beatové

staví jim družstvo jednotky bytové.

 

Starostlivý alkoholik

 

Od piva utekl se fláma

a domů autem odjede,

neb dumá - vepřová máma,

selata kdy as vyvede.

 

***

Ty krásné toulky

 

Večerem toulky mívám

pod nebem plným hvězd.

Své písně teď věnuji vám,

neb znuděn na ulici zívám

a čekám, až se sešeří -

- abych mohl k večeři.

 

 

Sentimentální

 

Sentimentální den,

sentimentální sen

je citový můj vjem.

 

Skončil krásný sen,

nastal bílý den -

- vožralej jdu ven

 

Reminiscence

 

Vranném mládí

čas tak pádí,

je to jako krásný sen.

 

Potom přijdou léta školy,

v životě mě všechno bolí,

bytím svým jsem unaven.

 

Kočičí zpěvy

 

S opovržením věnováno

 

Pěkně řízná ironie,

Macku, třeba na tebe.

Z tebe člověk strašně blije -

- jdi přec trochu do sebe.

 

Po bradě ti ještě mléko teče,

ještě včera vytíral jsi školní lavice.

Všude kolem rolník trávu seče

a ty vejráš jako slepice.

 

Že jsi pablb, věc je jasná,

Key club na tě povstane

a to tvoje drštka mastná

švihovici dostane

 

Má duše v okouzlení

 

Pohlédl jsem slunci v tvář,

v překrásnou tu jasnou tvář,

louč je žalu mého žhář,

ale Macek, to je lhář.

 

V zelené já hledím stráně,

potůček - to stříbrná je nitka.

V trávě tetelí se malé vráně -

- mít tak Key rum, to by byla pitka.

 

 

 

 

 

 

Macek

 

Kypí zdravím, usmívá se -

hrdý, bojovný a krutý,

jak když sítem prosívá se

písek pouště žlutý

 

Pavouci vám lezou postole,

vy nepořádní lidé.

A já toužím po kofole,

doufám, že mi na ni zbyde.

Hudba z ráje

 

V obloze bílé černý letí racek,

v oboře hnědé toulá se daněk.

Na břehu Malše prochází se Macek

a před naším domem očumuje Staněk.

 

V dál ubíhá pár seschlých planěk,

mezi nimi křivý stojí klacek.

V hučce hnědé pozoroval Staněk,

jak mou rukou v Malši zhynul Macek.

***

Skupenské teplo vypařování

 

Už je konec rozjímání,

jde skupenské teplo vypařování.

Písemka je nabíledni,

radš, plašáku, si tam sedni.

 

Prohrábne si plavou pleš

a pak půl hodiny kašle

o tom, že lehce hmotou hneš,

že pružnou deformaci maj šle.

 

Pak si drží ksicht svůj v dlani

a plácá něco o teple:

"Skupenské teplo vypařování -

 

- na počest mou to udělali.

Já jsem jednou málem hnedle,

víte-li vy o tom zda-li?"

 

 

 

 

 

 

 

Lavičák

 

Když ho máme na tělák,

to si užijem.

Je to přece pěknej flák,

těžko ho zbijem.

 

Na hrazdě se veletočí

až mi přecházejí oči

a když se konečně pustí,

půl třídy porazí a spustí.

 

Koláre, člověče, nesměj se mi tady,

dyď se ti rozsypou tvoje těla vydy.

 

Přines radši buzoly,

půjdem do terénu,

ale v našem okolí

já mám trochu trému.

 

Na střídačce při hokeji

sní se mu o našem keyi

a když padne gól,

je z toho magor.

 

Maci mac

 

Zprvu do třídy bojácně kouk'

a pak srdnatě vešel dovnitř.

Když na něj Jovan omluvu svou fouk',

jevil se býti udiven.

 

Naznačil, že toť stupidní

a na jméno se hned ptal,

pak se ptel, kdo je náš třídní

a Zelenda mu to řek'.

 

Okno jsem mu teda uzavřel,

ať se třeba udusí.

Krutě jsem na něj zanevřel.

Takového troubu jsem ještě neviděl.

 

Z toho plyne poučení,

že Macek žádný šoumen není

a mám chuť mu nakopat.

 

Šibeniční humor

 

Takhle zrána v nočním žáru

houpal jsem se na stožáru.

Dřív jsem sedal do lavice

a teď visím z šibenice.

 

Už kdejaký krkavec

zazobal se v moji plec.

Dlouhej čas tu hlavu věším.

Na co já se vlastně těším?

 

Jó, tak klidně hnít si v hrobě.

Co víc mohl bych přát sobě.

Ta slast v rakvi se válet.

 

Na kopci u Kamenice

stojí moje šibenice.

Bude ze mě šoulet.

 

 

V zadumání

 

Má duše jemná nikde nemá stání.

S příletem jara hned jsem nekliden!

V počátku velkých sněhů tání

já ve škole nevydržím ani den.

 

Vdál letí můj pohled vroucí,

chce dálky širé obejít.

A teď - ach! Slavíka slyším tlouci,

však z fyziky nejsem fit.

 

Vdál prchají jaré dny našeho mládí,

už nikdy nevrátí se zpět.

Ach příroda, jak ta nás svádí,

my nevnímáme smysl vět.

 

To mládí - och, krásný, krásný sen!

Jen jedno vědomí ho ničí,

ŽE Z MATIKY JSEM VYTASEN!

 

Vězte!

 

Celá lidská pokolení

jak já prahnou po vědění.

Já jsem Einstein budoucí,

člověk skoro myslící.

 

Seče sekáč, seče kosou,

usekl mi nohu bosou.

"Trávu, troubo, přeci sec!"

Vrazil jsem mu nožík v plec.

 

Vědění je naše spása.

Učit se - jé, to je krása -

poučil jsem tesaře.

 

Běda!!! Stojím u tabule!

Z vědění je zase kule!

Visím z trámu na faře.

 

 

 

Kapička

 

Spadla kapka ze suka

rovnou ke mně do oka.

V oku mám jak v lednici

a smočenou sítnici.

 

Divné tvary suku vidím.

Jak tak na něj koukám, hledím,

vidím celý suků luh.

Nožičku mi přejel pluh.

 

A tak zničen tady sedím,

na svou nožku tiše hledím,

spadla kapka od oka.

 

"Nechci, nechci, NECHCI tu být!"

A jak jsem tak prudve vylít,

praštil jsem se o suka.

 

Ráno

Víte, totiž, jaksi, prostě,

nevím, jak začít svou báseň.

Aj, dentista včera sprostě

rozvrtal mi celou dáseň.

 

Báseň moje krásná, nová

měla by všem lidem dít

o tom, jak se blbě vstává,

jak těžké se probudit.

 

Budík, když zazvoní ráno,

lehké je ho umlčet.

Leč však, bože, marjápano,

jak jen vstáti se přimět.

Ale fintu já vymyslel

skvělou, tak jako já sám.

Takže abych vstát se přiměl,

budík v nedosažno dám.

 

Nežli bych zvonění slyšel,

trpěl hrozným zvukem tím,

z postele jsem vztekle vyšel

rozznechucen zvoněním.

 

Jenže, ejhle, vždyť já jsem vstal!

Vítěz jsem nad lenorou!

Sotva budík zvonit ustal,

skryl jsem se pod peřinou.

 

Píšu na pergamen

 

Píšu na pergamen

            těchto řádků pár.

Píšu na pergamen,

            že jsem už ddost stár.

Ve měděném kotlíku

            vařím malou slípku.

a píšu na pergamen:

            piju já čaj z šípků.

 

 

Stojí šípek

 

Stojí šípek u vody

a v cestě mi brání.

Ja vižu znamja pobědy

vintovku v ruke njani.

 

Není šípek u vody

v řece vidím Máňu.

U meňa znamja pobědy

ja vižu apjať njanju.

 

Chceš - li

 

Chceš - li chytit velkou rybku,

pak tuhle radu dávám:

Jdi se, synu, radit k šípku,

vrbu neuznávám.

 

home