Dr. Bedřich Böhnel

PAMĚŤNÍ KNIHA HLINCOVÉ HORY OD PŘEVRATU 1945 A V DALŠÍCH LETECH

1945 – 1957

 

BÖHNEL Miroslav Bedřich (vl. jm. Bedřich Böhnel; *3. 7. l886 v Brně. †23. 9. 1962 v Praze), středoškolský profesor, prozaik, autor konvenčních románů z pražské společnosti a studentského prostředí Vinohradští – 1919, Nemravní – |920, Neřest – |922, Chlapík – 1923, Rašení – 1928, Miláček – 1930, Divoká – 1932, Zralá – |933, Rozpuk – |934, Cudnost – 1936, Anděl – 1938, Postrach – 194l, z dramatických prací Teta Fanny – 1910, Pan Trikolet – |9|8, České srdce – |920, Obložený chlebíček – 1923, Smyčka – 1941) a historických prací Z minulosti zmizelých jihočeských osad Vztuh a Ortvínovic a Nícovy Hory (dnešní Hlincové Hory) – 1937, Kronika Nícovy Hory, dnešní Hlincové Hory – psáno od roku 1935 do 1952, Dějiny Města Rudolfova – 1958. Sebrané spisy 1926_1930, 8 svazků.

Rok 1945

Důsledky nezadržitelného postupu Rudé Armády na západ se jevily v okolí Hlincové Hory daleko patrněji a dříve, než v samotné Praze. Už nejméně týden před 5. květnem se mezi obyvatelstvem rozneslo, že Němci ustupují před Rusy a že všecko před nimi pálí a ničí. Proto leckteří začali své cenné věci ukrývat a zakopávat. Pak přišla zpráva, že Němci změnili směr svého ústupu na Jindřichův Hradec a tak se ustrašeným ulevilo. Leč během týdne se ústup Němců změnil v překotný útěk. Prchali bezhlavě po všech silnicích a cestách na západ. Rusové však byli rychlejší, předstihli Němce, svrhli jejich obozy (oboz – trén, vojenský zásobovací oddíl) do silničních škarp, sami si razíce cestu vpřed. Tak byly zataraseny silnice od Třeboně až k Českým Budějovicům. Němci od svého obozu prchali a koně, vozy i s nákladem nechali na silnici, nebo v příkopě. Obyvatelstvo mohlo volně spížovat (spížovat – opatřovat [pro vojsko] zásoby). Koně byli schytáni a odvedeni do Rudolfova, kde pak byli zemědělcům přidělováni na revers. Ranění koně byli u Hůrského kříže poráženi a maso z nich se prodávalo. Když nemohli Němci auty, prchali na koních přes pole a louky, cestou necestou a všichni mířili kamsi k Linci – vstříc Američanům.

Za takové situace přišla z Prahy zpráva 5. května o vypuknutí lidové revoluce. V Hlincové Hoře měli tehdy rozhlas jen tři občané, kteří zpravili ostatní. Na zprávu o pražské revoluci vyvěsil jako první československý prapor obecní hostinec. Po něm zavlály prapory i na ostatních domech. Prchající Němci, kteří projížděli obcí, dívali se nevraživě na jejich veselé barvy. V příštích dnech plných nejistoty a hrůz leckde prapory zmizely. Teprve, když nadešel 9. květen, den, který pro Čechy znamenal vysvobození z válečného běsnění, občané svobodně vydechli.

V ten den se totiž uskutečnil velkorysý válečný manévr, jejž podnikla Rudá armáda, aby sevřela do kleští německé divize vedené generálem Schörnerem, které se nechtěli v České kotlině vzdát boje. Měly dokonce v úmyslu vzdorovat Rusům i za cenu Prahy. Do Čech vnikly současně dva proudy Rudé Armády – z východu armáda Kravčenkova a ze severu od Drážďan Koněvova. Hrozící obklíčení působilo na Němce jako sprcha. Schörner opustil své divize a utekl na západ. Zuřiví hitlerčíci upustili od úmyslu rozstřílet a vyvraždit Prahu. Panický strach z Rusů je odzbrojil.

Ve středu 9. května objevili se v Hlincové Hoře Rusové pozdravováni nadšeně obyvatelstvem. V čele prvního proudu jelo malé osobní auto, za ním vůz s vojíny a pak nepřehledná řada vozidel, tanků a děl. Od východu projížděli k Českým Budějovicům.

Dne 10. května (ve čtvrtek) se konala v Českých Budějovicích na náměstí slavnostní společná přehlídka amerického a ruského vojska. Mnozí hlincohorští občané se šli na ně podívat a odnášeli si silný dojem opravdového sbratření obou armád. Před hostincem „U Brabců“ se příslušníci obou armád fotografovali objati jako kamarádi. Američané se pak z města Českých Budějovic odsunuli k Dubnému, kudy probíhala demarkační čára, ale docházeli do města a plnili hostince a kavárny. Téhož dne si naši občané vyzvedli na četnické stanici v Rudolfově několik pušek, neboť jich potřebovali k sebeobraně. Lesy se hemžily uprchlými Němci, kteří ohrožovali střelbou životy našinců, jak o tom svědčí příhoda z téhož dne přímo za obcí.

Rusové vezli přes naši ves do Urtinovského dvora (dnes Ortvínovice) děvčata a chlapce. Když přijeli na Hlincovou Horu na vršek za Zemanů statkem a sjížděli k rybníčku, spustili na ně dva Němci, skrytí za křovím, palbu. Zastavili, mládež seskákala a Rusové, nemajíce do zbraní střeliva, běželi do vsi pro pomoc. V hostinci byli nějací Slováci, ti se hned dali s Rusy do pronásledování zákeřných Němců, kteří prchali směrem k Bumbům a podařilo se jim utéci.

Týž den byl ráno u Kržů zastižen Němec, který přespal nespatřen v kolně, měl jen košili a kalhoty a v ručníku několik ručních granátů. Když byl lidmi obklopen, zvedl ruce a volal: „Heil Hitler!“ Patrně zaspal převrat a konec Hitlerova panství. Byl ze vsi odveden na četnickou stanici do Rudolfova.

Už večer dne 12. května (sobota) projížděly vsí kolony motorizovaného dělostřelectva z Českých Budějovic na východ. V noci z 12. na 13. května pak projížděla kolona těžkých tanků směrem k Trhovým Svinům.  Při tom se stala tragická nehoda. Mladý tankista spadl z tanku pod pás následujícího tanku, který ho v půlce těla celým pásem přejel. Stalo se tak před statkem paní Zemanové č. p. 3. O této smutné příhodě vyprávěli paní Zemanová a její syn Václav: „Bylo k půlnoci. Slyšíme křik ze silnice, po které už od včerejška jezdily motorizované jednotky Rusů kamsi na východ. Šest mužů se vám najednou objevilo ve vchodu do stavení. Nesli zraněného a dožadovali se pomoc a vody. Uložili jsme zraněného na lůžko v přední světničce. Muži odešli. Jen jeden zůstal u zraněného. Ten byl ještě živ a při vědomí. Václav (syn paní Jungmanové) se rozběhl do Rudolfova na četnickou stanici přivolat lékařskou pomoc. Ale dříve, než se dostavila, mladý junák zemřel. Soužen bolestmi chtěl z lůžka na zem. Pomohli jsme mu tedy z lůžka. Ještě k svému kamarádovi promluvil několik slov – as: Piš otci a matce… A zemřel. Zůstal u nás do rána. Druhého dne přijeli s bryčkou a odvezli ho směrem k Trhovým Svinům.“

Z výpovědí jiných, kteří byli události oné svědky, se dá soudit, že nešťastný rudoarmějec byl z Rostova, že se jmenoval Vladimír Volganov, byl svobodný a asi dvacetiletý. Podle věrohodné zprávy byl odvezen do Ledenic a odtud do Jihlavy, kde byl pohřben.

Paní Zemanová své líčení končila slovy: „Vím, co to je umírat v cizině – i můj muž mi tak za první světové vojny umíral… Proto jsem s nebohým mladým Rusem cítila…“

V úterý 15. května se menší oddíl pověstných ruských „katušek“ (16 a 32 hlavňových děl) utábořil v Jaukerově lesíku u rybníka Mrhalu. Byl to oddíl asi šestnácti aut s šedesáti muži. Jejich velitel byl ubytován ve statku Františka Dvořáka pod Jivnem. Ruští vojáci byli ještě ten den večer uvítáni našimi lidmi ze vsi, kteří přišli s harmonikou do jejich ležení. Zpívalo se tu pak i tančilo ve světle reflektoru, který Rusové rozsvítili. Rudoarmějci se brzy seznámili s hlincohorskými občany, k nimž chodili kupovat vejce a slepice. Naši lidé se bavili pozorováním jejich svérázných zvyků. Když rusové porazili dobytče, vnitřnosti a hlavu rozdali tomu, kdo si o ně řekl. Když jim oheň pod kotlem nechtěl vzplanout, nalili do něj sádlo. Do vody Mrhalu házeli miny a pak lovili mrtvé ryby.

Mezi lidem žijí vzpomínky na některé jejich „žertíky.“ Do vsi se zatoulali dva němečtí vojáci. Kdosi je uviděl a upozornil na ně Rusy. Ti si je zavolali, zavedli je na Vančurů louku nad lesíkem, zde jim poručili vykopat si hrob. Pak je vzali do uličky, našlehali jim, a když už Němci byli dost vystrašeni, řekli jim: Ne kulku, ale práci dostanete a odvezli je do Budějovic na práci.

Rusové zůstali u vsi asi čtyři neděle. V Českých Budějovicích byli až do října 1945. Jezdili si do Hlincové Hory pro píci a jetel. Přijížděli jako staří známí. Bavili se s obyvatelstvem, žertovali s děvčaty, a kde mohli, pomohli. Vypomáhali při polních pracích i ve stodole. Byli to dobrosrdeční hoši a z jejich vozíků, tažených malými ruskými koníky, na nichž si odváželi na loukách nažatý jetel, zněl veselý zpěv.

Přímým důsledkem osvobození z pod germánského jha a z pod nenáviděného protektorátu, bylo zbavení se zlotřilých Němců a poslat je tam, kam tolik toužili při plných českých hrncích. V Hlincové Hoře se našly dva případy renegátů, kteří pro hamižný zisk se dali k Němcům.

První případ byla rodina Martina a Albíny Schaffelhoferových na statku č. p. 10. Martin Schaffelhofer neuměl ani německy psát a dal se k němcům proto, že ho udělali strážným při rudolfovských vojenských skladištích s 1200 K měsíčně. Pro mizerný groš zničil celou rodinu.

Jeho syn Jan měl jen české vychování, prošel českou národní školou a měšťankou, ale pak musel ze sebe udělat Němce. Byl zařazen do Arbeitdienstu a v roce 1942 se zúčastnil odstraňování trosek Lidic. Jeho matka tam za ním byla a pak jen jako velké tajemství sdělovala, jakou práci je syn nucen dělat. Rozbíjel pomníky na Lidickém hřbitově… Jan byl brzy zařazen do wehrmachtu a rovnou dirigován do německých ústupových bojů v Rusku. U Charkova byl poprvé těžce zraněn. Byl tehdy v Hlincové Hoře na dovolené a při hovoru s ním bylo cítit, jak v něm česká výchova zápasí s německou morálkou. Prý: „Pro mne se jistě ruská kulka neulila…“ Byl z něho chvastoun.

Další těžké boje ho zkrušily. Psal domů zoufalé dopisy, proklínal v nich otce i matku, že ho tak zničili. Schaffelhoferová tyto dopisy dávala číst svým známým a plakala nad nimi. Jan byl znovu těžce zraněn – ruská kulka mu projela od ucha okem. Takto zmrzačený se vrátil z nemocnice domů na dovolenou. Byl už zuřivě zaujatý proti postupujícím Rusům. Doma měl i svou lásku. Českému děvčeti psával zprvu česky, později česko-německy, ale německy se psát nenaučil.

Právem proto MNV, který se na Hlincové Hoře ustavil 6. července 1945 a p. července pod předsedou Janem Kubíčkem začal samostatně spravovat obec, se rozhodl na zasedání 30. října 1945, aby rodina renegáta Martina Schaffelhofera se do 5. listopadu t. r. z obce vystěhovala. Tak se i stalo.

Jejich statek dostal občan hlincohorský Jakub Pícha, vyučený obuvník, který jako podruh na hospodářství Václava Bendíka, bydlel až doposud v chalupě č. p. 12. Lesy, patřící k Schaffelhoferově statku zabrala do své správy obec.

Druhý případ byl hlincohorský Němec Johann Jaksch, který byl listonošem na rudolfovské poště a bával členem rudolfovské Tělocvičné jednoty „Sokol“ (tehdy se psal Jan Jakš). Oženil se, ale brzy rozvedl. Své bývalé ženě byl povinen platit alimenty, třebas byla zaměstnána v českobudějovické tabákové továrně. Tyto alimenty ho jako penzistu velmi zatěžovaly a když mu Němci slíbili, že mu od placení alimentů pomohou, dal se k nim. Býval postrachem pro celou obec, protože Němci při svých lupičských výpravách do okolí si u něho vyžádali informace a černé auto českobudějovického gestapa, jehož objevení znamenalo zpravidla zatčení, nebo smrt, stávalo před domkem č. p. 15, v němž bydlel. Byla to tedy opět zištnost, která ho svedla k Němcům. Byl rovněž z obce odstraněn ještě v roce 1945.

Němci z Rudolfova a z okolí byli v prvních měsících po převratu nebezpeční tím, že se částí rozutekli do lesů a tam žili po způsobu „zelené gardy,“ podporováni Němci, kteří zůstali doma. („Sudetská zelená garda“ byla výborně ozbrojená skupina sudetských Němců, která vystupovala ponejvíce hromadně, znepokojovala a znervózňovala záložní vojenské jednotky v týlu za pevnostní čárou. Pracovala ruku v ruce s tzv. „Freicorpsem“, který opět přišel na československé území z Německa a operoval v našich pohraničních oblastech před pevnostní linií) Bylo jim na sjednaná místa donášeno jejich soukmenovci i jídlo. Za obecním lomem se našel v lese kastrol s „šunkofleky“ i s příborem. Proto byly lesy pročesávány českými strážními oddíly a dopadení Němci byli zatýkáni.

Čeští lidé se k nim v poměru s utrpením, jakého se jim dostalo, chovali až příliš milosrdně. Zejména vzhledem k okolnosti, že Němci, sotva jim trochu otrnulo, říkali: „Zanedlouho se Čechům revoluce z hlavy vykouří a zase budeme vedle sebe společně s nimi spokojeně živi.“ Případy, kdy slyšíme o násilné smrti Němců v převratových dnech, jde buď o dobrovolnou smrt, nebo o smrt útočníků. Zjištěné případy jsou jen tyto:

-              V Děkanském lese za Kodetovou zahradou se oběsili mladí manželé Červinkovi z Dobré Vody, Němci, rozsoudivše se sami nad sebou. Jsou na místě pochováni.

-              Na louce v Děkanském lese proti lomu, při cestě k Mrhalu, je pohřben německý voják zastřelený Rusy.

Osvobozením Rudou Armádou se zas dostalo hlincohorským dětem českých škol v Rudolfově, z nichž za okupace jim byla ponechána jen škola Kržova. Dvě třídy byly v podnájmu v privátních domech a sice – chlapecká u Hodinů a dívčí u Růžičků. Němci chtěli Hlincovou Horu zalidnit uměle německými dětmi. Nejenže nutily matky, které byly německého původu, aby děti vychovávaly německy a posílaly do německých škol, což se jim nepodařilo, nastěhovali dokonce do vsi „německou“ matku a usídlili ji v domku č. p. 30 u Kržova statku, který byl Němci roku 1943 zabrán. Nastěhovaná Němka byla Anna Spitzengruberová, rozená Píchová z Češňovic u Pištína, žena německého vojína, který padl v Rusku. Bydlela ve vsi a její dvě děti, dcerka Marie a synek Jaroslav, chodily do německé školy v Rudolfově, ačkoliv neuměly slova německy, ani jejich matka. Ve vsi byli Spitzengruberovi do června 1945, kdy se vystěhovali do Dehtář. Skutečný účel nastěhování „Němky“ byl, aby pozorovala, co se na zabraném statku děje a aby o tom zpravovala nuceného správce Willy Jürefeinda, který k ní už přijížděl a bavil se s ní za zavřenými dveřmi česky.

Jiná mravní pohroma dolehla na českou mládež zřízením zle pověstného Moravcova „Kuratoria,“ do něhož byla mládež nucena vstoupit. Vůdcem mládeže pro Hlincovou Horu se stal J. R. z Vyhlídek, který se tím chránil před pracovní povinností v „Rajchu.“ Své dobré vlastenecké smýšlení prokázal pak partyzánskou činností.

Ve vsi byl ještě jeden Němec. Sloužil osm let u Jaukerů a jmenoval se Josef Blätterbauer. Pocházel z Brloha. Byl to padesáti devíti letý, duševně zaostalý, negramotná člověk a ve vsi zůstal až do posledního odsunu Němců v roce 1947.

Při žňových pracích v roce 1945 byli zbylí rudolfovští Němci povinni vypomáhat zemědělcům. Do Hlincové Hory byla určena mladá Lehrová a pomáhala u Kržů.

Po 9. květnu se začaly vykopávat a z různých úkrytů vybírat zbraně, které tam byly uloženy několik let. Mnohá puška byla dlouhým skrýváním zničena. Mnoho cenných věcí se ztratilo proto, že po nich zmizela stopa, lidé zapomněli, kam je ukryli.

Válečné škody z doby protektorátu byly značné. Dobytek byl vybitý, lesy vyplundrovány, pole vysílena, lidem došly všechny zásoby, neboť z válečného přídělového hospodářství bylo iluzorní žít. Rok 1945 byl po převratu ve znamení hesla: ROZTOČTE KOLA! Snaha po obnově normálního života a po spravedlivějším společenském řádu pronikla do lidových vrstev národa.

Podle politického smýšlení hlásili se občané Hlincové Hory ke komunistům, k národním socialistům, k sociálním demokratům a k lidovcům. Podle paritního zastoupení byl ustaven první revoluční Místní národní výbor (dále MNV). Byl devítičlenný, měl po třech zástupcích KSČ a Národních socialistů, dva zástupce lidovců a jednoho za sociální demokraty. Předsedou byl zvolen Jan Kubíček (KSČ).

MNV měl v roce 1945 za úkol likvidovat válečné hospodářství v obci, převzít zásobování a stravovací akci (při vázaném hospodářství), provést odsun Němců z obce a připravit dispozice s jejich konfiskovaným majetkem. MNV se ze stísněných prostor obecního hostince přestěhoval do adaptované kanceláře v bývalé obecní pastoušce, čímž se ocitl opět v provizorním umístění. Sem byla přestěhována i obecní knihovna. Archiv, který byl z obce odvezen v roce 1943 do Rudolfova (při spojení správy Hlincové Hory s Rudolfovem), byl v roce 1945 sice Hlincové Hoře vrácen, ale listinný materiál z let 1943 – 1945 (do května) zůstal v Rudolfově. Odvezená „Pamětní kniha“ hlincové Hory, založená v roce 1911 s rukopisným textem monografie o Nícově Hoře (od Dr. Bedřich Böhnela) vrácena nebyla.

Nepopíratelný klad, vzešlý ze společné správy Rudolfova a Hlincové Hory, byl v založení Sboru dobrovolných hasičů v Hlincové Hoře roku 1944. Rudolfovští němečtí dobrovolní hasiči věnovali Hlincové Hoře starší stříkačku, když si sami dříve opatřili nový stroj. Hasiči v Hlincové Hoře zabrali bývalou kovárnu, z které zřídili hasičskou strážnici. Velitelem hasičského sboru byl v roce 1945 zvolen Václav Pfeffer.

K založení odboček masových organizací nedošlo, takže v obci nebyl ani Sokol, ani SČM (Svaz československé mládeže), ani Rada žen.

V naší obci už roku 1921 se hovořilo o dvou projektech nutných pro obecné blaho: O elektrifikaci obce a o melioraci pozemků. Tehdy se však všechna dobrá snaha rozumných navrhovatelů rozbíjela o nepochopení ostatních. Teprve roku 1945, tedy bezmála po čtvrt století, zavanul obcí nový vítr. Občané se dohodli o připojení Hlincové Hory na elektrickou síť. Dne 23. září t. r. se konala ustavující schůze výboru nově zakládaného Družstva pro rozvod elektrické energie v Hlincové Hoře. Hlincová Hora se pro podnik spojila s Vyhlídkami. Za předsedu byl zvolen Václav Pfeffer, za místopředsedu Bohouš Pumpr (za Vyhlídky). Stavba byla zadána firmě Jihočeské elektrárny a byly konány přípravy k realizaci projektu.

 

 

 

Rok 1946

Stavba elektrické sítě v Hlincové Hoře začala v březnu 1946 a protáhla se až do září. Dne 15 března se Družstvo radilo, jak vyhovět žádosti, aby montéři zaměstnaní na stavbě mohli být po dobu stavby na byt a stravu u členů Družstva. Dne 24. března se Družstvo změnilo na „Družstvo pro rozvod elektřiny a mechanizaci zemědělství v Hlincové Hoře a na Vyhlídkách.“

Instalace se prováděla podle nových předpisů, aby riziko požáru bylo co nejmenší. Občané pro nedostatek pracovních sil se rozhodli sami v dobrovolných brigádách kopat jámy pro sloupy a zasypávat je. Na hlavním vedení byly prováděny přípojky k jednotlivým usedlostem. Jen usedlost č. p. 18 zapojena nebyla. Nesnáz se vyskytla při dohadování s Vyhlídkami, jejichž občané se cítili kráceni a dělali obtíže. Nakonec všechno dobře dopadlo a po půlroční práci byla síť dokončena a v pátek 6. září byla v Hlincové Hoře uspořádána veselice na ukončení stavby. Tehdy poprvé zazářilo v Hlincové Hoře elektrické světlo.

Podle účetní uzávěrky stála celá stavba hlavního vedení 365 441,41 Kč. Pokladníkem byl Josef Tischler.

Zavedením elektřiny se staly nepotřebnými benzínové motory a většina občanů – zemědělců si opatřila elektrické motory. Také abonentů rozhlasu přibylo, jen tři rodiny se nezapojily. Také bezpečnost v obci v nočních hodinách se zlepšila veřejným celonočním osvětlením. V době žní bylo třeba do budoucnosti odběr proudu regulovat, což se mělo stát věcí dohody.

Elektrizace byla provedena a záhy se stala nepostradatelnou skutečností. O melioraci bylo těžko mluvit, protože náklady s ní spojené se vymykaly finančním možnostem občanů. Obec se tak nadále ochuzovala o výhody plynoucí ze zvýšené prosperity půdy.

Byla tu ještě řada naléhavých projektů se vztahem k obci, o nichž se debatovalo. Znovu se vynořil projekt dráhy z Českých Budějovic do Jindřichova Hradce, jejíž trať měla probíhat z části i po pozemcích katastru hlincohorského. Aktuálním se stal i projekt autobusové linky mezi Českými Budějovicemi a Vlkovicemi přes Hlincovou Horu. V obci samé bylo stavebních projektů a adaptačních problémů dost a dost.

Proti všemu očekávání rozhodli se v MNV pro stavební projekt, který neměl oporu ani v duchu budovatelské doby, ani v obecné potřebě. Jeho navrhovatelem v MNV byl Karel Brůžek. Přišel s návrhem postavit na místě staré kapličky sv. Jana Nepomuckého na návsi novou kapli a použít k tomu materiál ze staré obytné chalupy pro kováře, která nebyla již od roku 1941 obydlena. MNV Brůžkův návrh přijal a rozhodl se jej realizovat. Učinil tak na schůzi dne 24. ledna 1946. Dne 6. dubna t. r. se MNV usnesl doporučit, aby každý občan si při stavbě kaple odpracoval dva dny.

K tomu je povinností historikovou připomenout, že co se týče objektu staré chalupy pro kováře, šlo o jednu z nejstarších staveb v obci zaznamenanou na mapě obce už koncem 17. století (mapa je v českobudějovickém archivu) a velmi poctivě stavěnou. Při objektu kapličky sv. Jana šlo o památku z první poloviny 19. století (rok 1823). Založil ji Laurenz Gramann, otec jana, posledního (po meči) z rodu Gamannů hospodařících v č. p. 2. Dřevěná socha sv. Jana, která bývala v kapličce, představuje dobrou lidovou práci a je třeba ji uschovat. Zvonek z kapličky byl za Protektorátu sňat 27. března 1942 a odevzdán při sběru kovů dne 1. dubna 1942. Vážil 13 kg, měl spodní průměr 27 cm a na sobě nápis BUDWEIS.

K nové kapli byly položeny základy 18. září 1946 a stavba byla prováděna podle plánu Josefa Brůžka, asistenta u stavitele.

Tohoto roku byl zřízen v Hlincové Hoře památník tragicky zemřelého Rudoarmějce Vladimíra Volganova. Západně od staveniště kaple byl postaven kámen s nápisem (s omylem v datu): „V upomínku na tragicky zemřelého vojína Rudé Armády Vladimíra Volganova 11. 5. 1945.“ Kámen památníku dodala firma Umka ve Vrbném. Bylo na něj mezi občany vybráno 1750 Kč, které byly firmě zaplaceny 12. 6. 1946. Odhalení památníku se odehrálo 20. června t. r. Slavnost odhalení se konala za účasti čestné čety českobudějovické posádky a pod patronací Okrskového sjezdu dobrovolných hasičů. Autorem podnětu ke zřízení památníku, jeho obstarání i úpravy kolem něho byl okresní cestář Karel Brůžek. Památník byl svěřen ochraně obce.

V květnu se konaly volby do Ústavodárného národního shromáždění (ÚNS). Po květnových volbách, ve kterých manifestačně občané ČSR hlasovali pro KSČ, došlo k novým volbám do MNV i v naší obci.

Dne 9. července 1946 byl zvolen nový MNV s předsedou Janem Kubíčkem (KSČ), místopředsedou Václavem Jaukrem (Lidovci) a pokladníkem Karlem Brůžkem (Národní socialisté). Současně byla zvolena Národní rada (předseda Jan Kubíček) a hospodářská komise (předseda František Kándl).

Tohoto roku se usilovně rozvíjel hospodářský život, aby se po zničujícím období sedmi válečných let (1939 – 1945) dostal opět do normálních kolejí. Jistou pomoc poskytovala UNRRA (Správa Spojených národů pro pomoc a obnovu United Nations Relief and Rehabilitation Administration), ze které občané obdrželo nějaké potřebné šatstvo, obuv, postroje na koně aj. Při vázaném hospodářství se občanům dostával

o přídělů jen poskrovnu prospěšných věcí, jako mýdla, kol, duší, prádla, nábytku atd. neboť průmyslová výroba se jen těžce rozjížděla a občané se museli krajně uskrovňovat. Toho využívala dravá buržoazní šmelina, která v tajných skladech měla předválečné zboží všeho druhu celé hory a dodávala je na černý trh s pohádkovým ziskem. Boj proti šmelině byl při nedostatku kontrolních sil zoufalý.

Tohoto roku došlo k revizi pozemkové reformy, v jejímž rámci se dostalo našim drobným zemědělcům a bezzemkům možnosti dostat se k půdě urtinovského velkostatku. Pro Hlincovou Horu šlo o pozemky v sousedství Padělek, kde si pole zakoupili občané Karel Frolík, Václav Pfeffer, František Kočvara a František Zmeškal.

Pro naši obec se stalo klíčovým řešení v záležitosti Kodetovy zahrady. Jejím zakladatelem byl podnikavý občan Českých Budějovic Jan Kodet, povoláním obchodník se suknem, který v letech 1930 – 1932 skoupil pozemky hlincohorských občanů a na nich založil zahradní objekt v rozsahu 9 hektarů se školkou. Bylo zde stromků za 5 000 000 Kč. Za protektorátu byl Kodet potrestán pro šmelinu. MNV v Hlincové Hoře chtěl po převratu Kodetovu zahradu zabrat pro obec, protože v zahradě byly neobdělané pozemky. Mezi obcí a Kodetem došlo k dlouhému sporu, který byl řešen po celý rok 1946.

Z kulturních podniků roku 1946 je třeba zaznamenat slavnost prvního výročí květnové revoluce, o které bylo jednáno na schůzi Sboru dobrovolných hasičů v Hlincové Hoře 25. dubna t. r. V předvečer 5. května byla zapálena vatra, při které bylo vzpomenuto památného výročí.

Ke konci roku byla plánována dvouletka, jejíž účel spočíval v nahrazení válečných škod a v průmyslové a zemědělské produkci plánovaným hospodařením se dostat aspoň k předválečné úrovni. Také v naší obci se pro dvouletý plán začalo agitovat a byly konány přípravy k jeho zahájení.

Rok 1947

Dne 6. února 1947 došlo k rezignaci dosavadního předsedy MNV Jana Kubíčka, který se odstěhoval z Hlincové Hory. Na jeho místo byl 13. března t. r. zvolen František Kándl (Lidová strana) a za místopředsedu Václav Pfeffer (KSČ).

Od počátku roku se usilovně agitovalo za dvouletku. Její propagaci vypomáhaly výrazné plakáty, rozhlas a zprávy v denním tisku. Z MNV byl 26. února odeslán plán zemědělské výroby naší obce pro rok 1947 a 6. března se urgovalo od ONV jeho zajištění jakož i včasné provedení zemědělských prací. Dne 29. května hlásil MNV, že v obci je obdělávána všechna zemědělská půda mimo Kodetovu zahradu.

V dubnu se jednalo s Kodetem, na jehož zahradu si MNV vyžádal od Pozemkového úřadu nucenou správu. Zato správa byla od 12. dubna v 1947 v likvidaci na nátlak ONV v Českých Budějovicích.

Zemědělci provedli vzorně všechny jarní práce, ale příroda se chovala už od května k přípravám prvních dvouletkových žní macešsky. Trvalé sucho ohrozilo úrodu. Po celé letní období nezapršelo a nedostatek vláhy hrozil katastrofálními důsledky.

Za takových okolností se v Hlincové Hoře dostavovala kaple, nad jejíž stavbou přijal MNV pod novým předsedou záštitu a usnesením ze dne 17. února i „veškerou záruku na veškeré opravy a udržování kaple do budoucna“ (podle zápisu v jednacím protokole) a dne 21. června vzal MNV na sebe záštitu slavnosti při chystaném svěcení kaple. Tato slavnost byla konána 18. července 1947. Za zmínku stojí, že právě v den, kdy byla kaple vysvěcena, ne odpolední slavnost, jež se měla konat na volném prostranství, se spustil vydatný déšť, v období katastrofálního sucha tak vzácný a donutil účastníky slavnosti se uchýlit pod střechu obecního hostince. Téhož dne se světil i nový zvon, zavěsili jej hasiči do vížky kaple, vystavěné v pseudogotickém stavebním slohu, zcela cizímu prostředí jihočeské vsi.

Fotografie ze svěcení nové kapličky a zvonu


Světitel Jan Vavruška a rudolfovský administrátor Josef Vandas


Drahomíra Kándlová vítá důstojné pány


Svěcení zvonu. Kmotra Marie Tischlerová.


Svěcení kaple. Kmotři: Kándl František a Brůžek Karel

 

Projekt autobusové dopravy, o níž se už vloni uvažovalo, nabyl konkrétní podoby nabídkou podnikatele Tlamsy z Mladošovic. K jeho přípisu se MNV vyjádřil dne 1. srpna t. r. kladně a dával souhlas k zahájení dopravy. Projekt však uskutečněn nebyl kvůli negativnímu rozhodnutí ONV, který tuto dopravu po stávajících serpentinách okresní silnice Rudolfov – Zvíkov uznal za nebezpečnou. Byly tu však i jiné důvody.

Důsledky katastrofálního sucha se začaly záhy projevovat za nevídaných průvodních jevů. Už koncem července měly obě lipky u obecního kříže na odbočce cesty do Kališť předčasně zcela zvadlé, žluté listí na větvích. Meze a pažity byly sežehlé, rybníčky zely rozpraskaným seschlým bahnem a v lesích přibývalo soušek. Obilí ve vzrůstu zakrnělo, bylo špatné, půda žárem rozpraskala, krmení a otavy žádné. Protože byl nedostatek stlaní, chodilo se do lesů na hrabanku. Objevila se spousta myší, které zaplavily sýpky a obytná stavení. Ovoce bylo málo, padalo ze stromů červivé. Z nedostatku krmiva se krmilo jen dvakrát denně, dobytek propadal podvýživě. Leckterý hospodář krmil dobytek vařenými bramborami, protože neměl jak jinak jej udržet při životě.

Nouze o pitnou vodu byla velká, ale i v tom nejhorším období sucha dávala obecní hlincohorská kašna dostatek vody, což stojí za zaznamenání a čtyři statky napojené na ni potrubím neměly nikdy nouzi o vodu. Zatím v širém okolí prameny vysychali. Občané z Vyhlídek si jezdili pro pitnou vodu až do hlincohorské kašny.

Pro pracovní úsilí prvního roku dvouletky byly následky katastrofálního sucha těžkou ranou. Hrozil hlad a všeobecný nedostatek. Nebýt bratrské pomoci Sovětského Svazu, který nám vypomohl obilím a krmivem a tak nám podruhé zachránil život, byli bychom se těžce dostali z pohromy do normálních kolejí života. Několik let byli cítit následky pohromy z roku 1947 jak na dobytku, tak na půdě, v sadech a lesích.

Zemědělský plán dvouletky byl za první rok v naší obci splněn jen na 56%, což bylo krajně znepokojivé. Přestože důvod tak nízké produkce se dal omluvit suchem, které postihlo pole, potřebující meliorace, bylo tak nízké procento zarážející a nutilo k úvahám.

Veden pocitem vděčnosti, usnesl se MNV dne 28. srpna t. r., aby byl u příležitosti Velké říjnové socialistické revoluce zaslán pozdravný telegram maršálu Stalinovi. Dělo se tak v rámci celostátní akce.

Tohoto roku fungovala nově uspořádaná obecní knihovna, podléhající kontrole knihovního inspektora Čapka a dobře plnila pod vedením Františka Frolíka své osvětové poslání. Jinak se z kulturního pohledu nic nepodnikalo, co by obohatilo život hlincohorských občanů po kulturní stránce.

Rok 1948

Druhý rok plánované dvouletky hrozil být pod vlivem katastrofálního roku 1947. Avšak zdravé a nadšené úsilí dělného lidu proměňovalo jej přes všechny zuřivé úklady vnější i vnitřní nepřátelské reakce, která nechtěla, aby moc v našem státě náležela lidu, v rok vítězství československého dělníka, rolníka a inteligence.

Proces příprav k únorovému ozbrojenému puči reakčních ministrů, kteří chystali návrat kapitalizmu za aktivní účasti amerických důstojníků, byl likvidován 25. února 1948 masovým vystoupením pražského dělnictva a definitivní realizací diktatury proletariátu v ČSR.

Ohlas vítězného dne občané hlincohorští slyšeli u svých rozhlasových přijímačů a bezprostředně se tak informovali o průběhu historických událostí i dalších dnů. Na sjezd rolníků ke dni 28. února 1948 byli MNV za obec delegováni František Jaksch z Hlincové Hory a Josef Rut z Vyhlídek, kteří na cestu do Prahy dostali „delegačky.“

Dne 27. února se ustavil místní Akční výbor Národní Fronty (AVNF) s předsedou Janem Novotným a zapisovatelem Rudolfem Brůžkem. Za členy byli zvoleni Václav Pfeffer, Josef Kándl, Rudolf Novák a František Tischler. Činnost AV se uplatnila v prověření několika vážných případů.

Dramatický vývoj událostí v politickém životě tohoto roku a měl vliv na život všech občanů. Velmi se ho dotkla samovolná smrt oblíbeného syna bývalého prezidenta T. G. Masaryka, ministra zahraničí Jana Masaryka. Pak to bylo období příprav k volbám do zákonodárného Národního shromáždění a květnové volby samy, jež měly v obci klidný a důstojný průběh.

Volby proběhly dne 30. května. Voličů bylo 69. Předem se dohodli na společné kandidátce. Všichni oprávnění voliči přistoupili k volební urně a odevzdali 64 jednobarevných kandidátek (Národní fronta Čechů a Slováků), jeden bílý lístek (výraz nesouhlasu) a 4 prázdné obálky.

Následně abdikoval chorý prezident Dr. Edvard Beneš a prvním prezidentem z řad dělnictva byl zvolen vítězný vůdce lidu s. Klement Gottwald. To vše doléhalo na mysl občanů, nutilo k úvahám, vzrušovalo, nebo dojímalo.

K drobným místním starostem patřilo jednání MNV s osadou Vyhlídky, jejíž občané, poučeni starostmi o pitnou vodu v minulém roce, se dožadovali možnosti čerpat vodu ze studně na hlincohorské obecní louce a vést ji potrubím na Vyhlídky. Bylo tu však vážné nebezpečí, že by podchycením pramene v těsné blízkosti sousední obecní kašny mohla být tato nevysychající dárkyně pitné vody sama poškozena a proto byli občané Vyhlídek se svou žádostí usnesením ze dne 13. ledna t. r. odmítnuti.

MNV poučeno rovněž zkušeností z minulého roku, ve kterém otázka dobré hasičské výzbroje se stala naléhavou při možnostech požáru, přistoupil na rozhodnutí postarat se o novou moderní stříkačku pro místní Sbor dobrovolných hasičů a usnesl se věnovat na tento účel 3000Kčs.

U občanů se už ujalo zdravé přesvědčení o výhodách kolektivní práce, brigád a tak MNV na den 2. května stanovil občanskou pohotovost pro „národní směnu.“ Občané společnou rukou upravili hřiště a opravili střechu nad obecní kanceláří.

XI všesokolský slet v červnu – červenci 1948 se všemi svými dramatickými jevy a událostmi (Poslední a zároveň nejmasovější manifestace proti nastupující komunistické totalitě, uskutečněná bezprostředně po únorových událostech roku 1948. Sokolové provolávali v průvodu hesla jako: „Ať žije prezident Beneš!, Nedáme si diktovat, koho máme milovat") minul občany hlincohorské občany bez jejich aktivní účasti. Na Hlincové Hoře nebylo z dospělých, ani z dorostu bezprostředního účastníka.

V letních měsících se hlavní starostí staly „národní žně,“ vyžadující vypětí všech sil. Úroda byla dobrá a odměňovala poctivou práci našich občanů – zemědělců. Odpovídala čekaným výsledkům a slibovala splnit plánovanou zemědělskou produkci pro druhý rok dvouletky. Ovoce bylo hojně, podle nařízení se muselo odevzdávat do sběrny, odtud teprve šlo do rukou konzumentů. Sadaři nesměli prodávat ovoce přímo ze stromu zákazníkovi. Také píce byla hojnost a tak skot, zeslabený podvýživou loňského roku, se aspoň z části rekreoval. Zato prasata trpěla obrnou, která je zdecimovala.

Pro obec hlincohorskou se naskytla možnost získat tzv. Děkanský les, který byl českobudějovickému děkanátu zkonfiskován v rámci definitivní pozemkové reformy. MNV v usnesení ze dne 5. června t. r. se rozhodl podat žádost na přidělení konfiskátu.

V září to byla smrt a pohřeb bývalého prezidenta Dr. Edvarda Beneše, které budili zvýšený zájem občanů. Za síťkou obecní skříňky byl vystaven výtisk prezidentových „Pamětí,“ aby tak byla uctěna jeho památka. Našel se však někdo, kdo toho použil k ukojení vlastní sobecké čtenářské vášně a k ochuzení obecní knihovny. Zůstal nezjištěný.

Jako výraz úcty a lásky k novému prezidentovi Klementu Gottwaldovi, jehož zásluhou se poměry v ČSR přes všechny překážky konsolidovaly a jehož péče byla na všech úsecích života viditelnou, usnesl se MNV dne 17. září jmenovat prezidenta Klemente Gottwalda čestným občanem Hlincové Hory. (V archivu však není od prezidentovy kabinetní kanceláře k tomuto aktu děkovného přípisu a lze se důvodně domnívat, že přípis MNV nedošel, kam byl určen.)

Přes všechno mírotvorné úsilí a snahy pracujícího lidu, aby byly překonány důsledky válečného období, poražená reakce zlovolně, zvláště ke konci roku, pořádala znepokojující válečnou propagandu, jejíž panice podléhaly nemyslící vrstvy občanů. Podnět k domácí panice vyšel z nešikovného nařízení ministerstva vnitra, aby byl zajišťován materiál pro zatemnění, jež bylo krátce po vydání odvoláno. Stále však bylo dost lidí, kteří podléhali nepřátelské šuškandě, vycházející z rozvětvené sítě, jejíž nitky vyhledat bylo těžkou úlohou našich bezpečnostních orgánů. Jisté bylo, že se v jižních Čechách šuškandě dařilo daleko lépe, než kdekoliv jinde.

Dík zvýšenému pracovnímu úsilí našich zemědělců byl plán dvouletky za rok 1948 splněn na 84%, o 28% víc, než  v roce 1947. Za oba roky dvouletky byl celkem v průměru plán splněn jen na 70%! Nebylo to uspokojivé, svědčilo to především o nedostatku uvědomění našich občanů, které bylo třeba zvýšit.

Ke konci roku činily se již přípravy k pětiletému pracovnímu plánu přestavby a výstavby naší průmyslové i zemědělské produkce, jenž se měl splnit v období let 1949 – 1953. Všechno svědčilo o tom, že idylicky klidná hladina života, která byla tak charakteristická pro Hlincovou Horu, ležící jaksi stranou hlavního proudu událostí, bude v budoucích letech značně zvířena, že tradiční klidný život občanů, ubírající se po osvědčených starých pěšinách, neujde otřesu. Mělo dojít k převratným změnám v organizmu zemědělské výroby, aby odpovídala duchu času a tradiční formy dosavadní zemědělské práce se měly od základů změnit. Poměr a postoj k těmto převratným změnám jaksi sám třídil občany na lidi schopné se přizpůsobit a na lidi – konzervativce. Schylovalo se tak k těžkému boji o vítězství nových směrnic.

Už od 1. prosince 1948 fungoval v obci telefon, jehož linka byla dobudována v rámci celostátní akce. Vyúčtování a zaplacení celého podniku bylo odloženo na příští rok.

Rok 1949

Propagační plakáty na hlincohorském obecním hostinci ohlašovaly nástup pětiletky. Dílčí plán zemědělské výroby na hospodářský rok 1949 pro naši obec vypadal takto (q je značka metrického centu = 100 kg):

 

Má se vyrobit

Z toho se má vykoupit

pšenice

233q

142q

žito

360q

228q

ječmen

64q

10q

oves

401q

119q

brambory

2047q

536q

V živočišné výrobě

 

mělo se chovat

z toho se mělo dodat

skot

139 ks

9339 kg

vepřový dobytek

98 ks

5278 kg

krávy

59 ks

mléka 57 750 l

Vajec mělo být odevzdáno 20 030 ks.

Jarní polní práce se prováděly individuálně, neboť zatím nebylo popudu ke kolektivnímu zpracování. Strojní sl. stanice, založené na podzim 1948 v Českých Budějovicích, využili jen málokteří.

Přihlížejíc k nezbytné potřebě mechanizace práce usneslo se dne 27. března t. r. Družstvo pro mechanizaci zemědělství v Hlincové Hoře na návrhu zakoupit traktor se závěsným nářadím a samovazačem. Ale pro odpor členů z Vyhlídek z realizace návrhu sešlo.

MNV veden snahou zvýšit bezpečí občanů, jal se realizovat návrh pro zapojení obce na telefonní síť. Za tím účelem se usnesl dne 20. ledna 1949 vypůjčit si na zřízení telefonní linky od místního Sboru dobrovolných hasičů 9400 Kč. Telefonní stanice byla umístěna v obecním hostinci. Celkem vybudování linky stálo i se státní subvencí 30 000 Kč. Za dne v době poštovní služby mohlo se telefonovat přes rudolfovský poštovní úřad, v noci a mimoslužební době přímou linkou do města Českých Budějovic. Později byla linka zautomatizována.

Úroda tohoto roku slibovala být velmi dobrá. V červenci se však sneslo krupobití, po němž ležely ve stokách hromádky ledu, a natropilo značné škody hlavně na žitě.

Při žních t. r. se poprvé objevil na hlincohorských polích traktor se samovazem z českobudějovické strojní a traktorové stanice.  Zatím jen na pozemcích tří zemědělců: Jana Krže, Jana Zmeškala a Tomáše Volinského. Byl to tak říkajíc první skřivánek hlásající novou dobu.

Sklizeň i částečný výmlat byly provedeny s dobrým výsledkem. Bylo možno mluvit o tom, že teprve letos se zacelily strašné rány zasazené polnímu hospodářství katastrofálním suchem v roce 1947. Také v živočišné výrobě se poměry značně zlepšily dostatkem kvalitní píce.

Všeobecně dobrá úroda a skvělé výsledky prvního roku pětiletky i průmyslu umožnily, že klesaly ceny životních potřeb, že přibývalo zboží na volném trhu a že na podzim roku 1949 byly z vázaného hospodářství uvolněny mouka a moučné výrobky. Byl to vítězný počin vlády, která jím utínala rázem všech devět hlav hydře reakční šeptandy. Po něm se už málokdo odvážil nevěřit v poctivé úmysly vládních hospodářů a věřit spíše panikářům a americkému rozhlasu. Počin ten také konečně potřel všechnu šmelinu a černý trh, který byl rušivým zbytkem válečného hospodářství.

Mezi občany naší obce se našli už i lidé nového uvědomění, kteří chápali, kde je jejich místo. Rudolf Novák z č. p. 31 se zapojil na jaře tohoto roku do dlouhodobé brigády v hutích v Králově Dvoře, kde pracoval šest měsíců.

Z kulturních záležitostí je třeba se zmínit o revizi obecní knihovny, kterou provedl nový okresní knihovní inspektor Karel Hejda, jakož i o značném přírůstku knih, získaných jednak darem, jednak přikoupených. K úhradě této koupě bylo použito částky, které se obci dostalo z akce, pořádané na popud instituce kulturních patronů v kraji tzv. „akce jihočeského pecnu.“ Hlincové hoře bylo z tohoto fondu k 31. 12. 1949 vyplaceno 300 Kč.

Jinak se v obci neobjevil žádný kulturní podnik, jenž by svědčil o tom, že se kulturní potřeby dbá a že se i na naši obec pamatuje. Neobjevil se tu ani pojízdný roentgen, jehož význam by byl pro konstatován zdravotního stavu našich občanů, na obec se nepamatovalo, ani s kulturně – naučnými přednáškami, pro něž by se tu našlo vděčné posluchačstvo. Blízkost Českých Budějovic a Rudolfova tento nezájem o kulturní potřeby našich občanů neomlouvají.

Rekreační ruch, který se rozvíjel u rybníka Mrhalu a který každým novým létem vzrůstá, přivedl do našeho krásného kraje množství návštěvníků z Českých Budějovic i vzdálenějších míst. Pohříchu nenašel se nikdo, kdo by tento proud návštěvník podchytil a využil pro kulturní rozvoj obce. V tom směru tu čeká práce zejména na mládež, ale ta ještě roku 1949 organizována nebyla.

Dávný projekt spojení Českých Budějovic a Rudolfova elektrickou tramvají byl realizován. Začátkem května 1949 byla zahájena pravidelná trolejbusová doprava mezi oběma městy. Naše obyvatelstvo v ní našlo vítaný laciný dopravní prostředek, po němž už léta volalo.

První rok pětiletky v zemědělské produkci byl v Hlincové Hoře splněn takto: Dodávka žita byla splněna na 80%, dodávka pšenice na 76%, dodávka ječmene na 40%, dodávka ovsa na 100% a brambor na 82%.

Rok 1950

Tohoto roku Hlincová Hora (původně Nícova Hora), založená roku 1350 společně s Kněžskými Dvory, slaví 600. výročí svého založení.

Už od 28. října 1949 se konaly přípravy na druhý rok pětiletky, který by se měl stát rokem zvýšeného úsilí o mír, budovatelskou práci a o blokádu válečných provokatérů a žhářů.

Plán zemědělské produkce pro naši obec na rok 1950 byl takovýto:

 

Má se vyrobit

Z toho se má vykoupit

pšenice

231q

110q

žito

348q

227q

ječmen

64q

0q

oves

380q

60q

brambory

2100q

375q

V živočišné výrobě

 

mělo se chovat

z toho se mělo dodat

skot

139 ks

9339 kg

vepřový dobytek

98 ks

5278 kg

krávy

56 ks

mléka 57 217 l

Vajec mělo být odevzdáno 20 130 ks.

Ani letos ještě přes silnou propagaci pro společné jarní práce nedošlo v Hlincové Hoře ke kolektivním polním pracím a otázka združstevnění, jako dobrovolného rozhodnutí ve smyslu nastoupení k nové, vyšší formě zemědělského hospodaření, se stala předmětem denních úvah a podnětem k živým výměnám názorů. Přitom se ukazovala i nesnáz k dohodě o jednotném postupu mezi obyvatelstvem obce, které se majetkově i zájmově dělilo na několik skupin.

Po majetkové stránce tu byly tři skupiny. K první skupině vlastníků do 5 hektarů patřilo devět občanů (František Bumba, František Frolík, Karel Frolík, Marie Havlová, František Kočvara, Julie Kubíčková, Jan Šťástka, Josef Tischler a František Zmeškal). Do skupiny do 15 hektarů rovněž devět občanů (František Chrt, František Jaksch, František Kándl, Jan Novotný, Václav Pfeffer, Jakub Pícha, Tomáš Volinský, Václav Zeman a Jan Zmeškal). Do skupiny nad 15 hektarů jen tři: Václav Bendík, Josef Kándl a Jan Krž.

Zájmově se dělili hlincohorští občané dělili na dvě snáze odlišitelné skupiny: Na skupinu zemědělců, živících se výsledky zemědělské práce, ke kterým patřili Václav Bendík, Marie Havlová, František Chrt, František Jaksch, Josef Kándl, František Kándl, Jan Krž, Tomáš Volinský, Jan Zmeškal a Václav Zeman – celkem deset. Druhou skupinu tvořili občané, kteří vedle zemědělského majetku provozovali ještě výdělečnou činnost v továrně, v lomu, nebo jinak. Takovými byli František Bumba (Plynárna), Karel Brůžek v č. p. 17 (cestář), Rudolf Brůžek v č. p. 19 (ČSD), František Frolík v č. p. 14 (Smaltovna), Karel Frolík v č. p. 15 (tovární dělník), František Havel v č. p. 23 (ČSD), Julie Kubíčková v č. p. 28 (tovární dělnice), František Kočvara v č. p. 26 (hostinský) Rudolf Novák č. p. 31 (Smaltovna), Jan Novotný v č. p. 7 (v továrně), Václav Pfeffer v č. p. 22 (v lomu), Jakub Pícha v č. p. 10 (v lomu), Josef Tischler v č. p. 9 (vrátný v plynárně) – celkem 13.

Dne 17. května se sešel Akční výbor Národní Fronty (AVNF), aby zhodnotil práci dosavadního MNV a aby provedl jeho reorganizaci a doplnění. MNV dosud devítičlenný byl podle nových směrnic rozšířen na 15 členů. Na předsedu byl navržen Václav Pfeffer dosavadní místopředseda, který byl dne 19. května 1950 usnesením Jihočeského NV v Českých Budějovicích členem MNV v Hlincové Hoře jmenován. Místopředsedou byl zvolen Tomáš Volinský, zapisovatelkou Marie Píchová.

Květnový sjezd Československého svazu mládeže v Praze splnil i v Hlincové Hoře své poslání a náborovou akci. Dne 2. června ustavil se první výbor ČSM s předsedkyní Drahomírou Kándlovou. Dne 30. června t. r. došlo k volbě nového výboru a předsedou se stal Josef Pfleger z Vyhlídek. Místní ČSM měl 15 členů a členek (z toho dva byli na vojně). Činnost ČSM se obrátila na založení volejbalového hřiště. Pro nedostatek vhodných pozemků někde za vsí, museli se organizátoři spokojit s obecním pozemkem v sousedství kaple na návsi, kde byl brigádnickou spoluprací zplanýrován terén.

 

V tomto roce byla jedinečná příležitost získat pro obec příděl Děkanského lesa a dvora Lustenek. Dne 21. února si MNV podal žádost na výzvu Krajského národního výboru (KNV) o tento příděl. Záležitost se zkomplikovala tím, že i obec Rudolfov si o příděl Děkanského lesa zažádala. Byla však dána přednost Hlincové Hoře. Proto Rudolfov podal Hlincové Hoře návrh, aby bylo ustaveno společné Družstvo k obhospodařování zmíněného přídělu. Návrh však MNV v Hlincové Hoře usnesením z 25. března zamítl a uváživ všechny výhody i nevýhody spojené s obhospodařováním lesů a dvora Lustenku, který vyžadoval mírné opravy a investice, upustil po delším otálení od žádosti o příděl a dobrovolně předal lesy i dvůr městu Českým Budějovicím. Rozhodnutí to bylo sice vynucené současnou tísní, leč vzhledem k velkým možnostem, které příležitost dávala do budoucna, bylo to rozhodnutí pro obec Hlincovou Horu velmi osudné.

Tím dovršil dosavadní MNV svou činnost v letech 1947 – 1950 a od nového MNV, jenž vyšel z květnových voleb, se čekala aktivita i iniciativa, jak je vyžadovala budovatelská socialistická éra.

Úkoly nového MNV byly obsáhlé, neboť bylo třeba mnoho dohánět, mnoho napravovat a zlepšovat. Tyto úkoly byly patrny už ze zprávy odstupujícího MNV, jenž se 25. března usnesl na těchto projektech: pořídit vhodnou místnost pro kancelář MNV nákladem 30 000 Kč; opravit obecní kašnu nákladem 50 000 Kč; pořídit kanalizaci v obci nákladem 40 000 Kč; opravit hasičské skladiště nákladem 15 000 Kč a opravit lednici nákladem 15 000 Kč (lednice byla budova u hostince, kde se skladoval led; později, když už se pivo chladilo ve výčepní stolici, sloužila jako skladiště a čekárna na autobus).

Po pravdě nebyly tímto plánem vyčerpány všechny nutné investice pro obec, neboť stopy válečné doby a nedostatky moderního vybavení obce se jevily v daleko větší míře, než naznačoval plán. Tak v kulturním ohledu potřebovala obec nutně adaptaci obecního hostince, aby tu bylo možno zřídit jeviště, knihovnu, čítárnu a klubovnu. Hasičský sbor se měl konečně dočkat moderního hasicího stroje. Mělo dojít k podchycení rekreačního ruchu u rybníka Mrhalu, k opravě obecní váhy, ke koupi obecní pračky – ať mluvíme o nejnutnějších věcech pro obec.

Tohoto roku po krásném jaru, přímo hýřícím květy, došlo v červnu a červenci, když měla slibná úroda zrát, opět k delšímu období bez vláhy, jež se rušivě projevilo na úrodě pšenice, ječmene a ovsa. Sucho a vytrvale teplé počasí urychlilo žně, které skončily už v červenci, tedy o měsíc dřív, než jiná léta. Prudké deště, které se dostavily během žní a po nich, pomohly okopaninám a ovocným sadům.

Už v květnu zasáhla brambořiště v širokém sousedství obce nebezpečná pohroma – mandelinka bramborová, jejíž výskyt v neobvyklém množství, prokazatelně způsobený roztroušením z nepřátelských letadel, vyvolal živou akci na záchranu bohaté úrody brambor. Od května se konaly pravidelné pochůzky po brambořištích, při kterých dne 24. června se našlo na poli Františka Prokše z Vyhlídek, řečeném „Na vršku,“ 58 larev mandelinky. Všechna brambořiště byla 1. srpna poprašována Gesarolem a znovu prohlížena. Dne 6. srpna přijela do Hlincové Hory brigáda zaměstnanců Keramické továrny n. p. z Hrdějovic na prohlídku brambořišť, ale nález na Prokšově poli zůstal prozatím ojedinělý.

Otázka zřízení Jednotného zemědělského družstva (JZD) v Hlincové Hoře se stala zralou k definitivnímu řešení. Byl už dříve sestaven přípravný výbor, leč k ustavení Družstva nedocházelo, třebaže v sousední obci Třebotovicích, hned po žních se už družstevně rozorávaly meze a JZD tu bylo utvořeno dohodou 44 majitelů živností z celkového počtu 56. V Hlincové Hoře se pro společné žně rozhodli jen tři občané: Václav Pfeffer, Tomáš Volinský a Josef Tischler, kteří na základě vypracovaného finančního plánu provedli skupinově všechny žňové práce. Byl to první počin toho druhu, jenž měl dodat chuti druhým, ale zůstal osamocený.

Problém založení JZD v obci se komplikoval jednak zásahem okresu, který vylučoval založení družstva prvního typu*) (mělo se přikročit hned k rozorání mezí), dále pak otázkou „vesnických boháčů“ a konečně, pokud šlo o členy KSČ – výsledky prověrky, probíhající v prvním týdnu září.


*)Existovaly čtyři typy družstev:

1.       Sdružování rolníků, kteří obdělávali svá pole; ta však zůstala zachována v původním tvaru (nejstarší typ).

2.       Zvětšování orné plochy, což bylo spojeno s rozoráním mezí, které vedlo mj. k erozi půdy; živočišná výroba byla udržována individuálně.

3.       Sjednocování rostlinné i živočišné výroby.

4.       Družstva přechází kompletně pod správu státu a členové družstva ztrácí nárok na vyplácení podílu z jimi vložené půdy.


K vesnickým boháčům se počítal Václav Bendík, Jan Krž a Josef Kándl. První dva z nich byli pro nesplnění dodávek za rok 1949 potrestáni vysokými pokutami. Václav Bendík nad to půlroční nucenou prací (pro nedbalý osev). Ti se dle daných směrnic do družstva zapojit neměli.

Po „žních míru,“ jak byly žně roku 1950 nazvány, jejichž výsledek byl celkem dobrý, byl nařízený urychlený výmlat v rámci celo-okresní soutěže. Výkup obilí musel být proveden do 26. srpna. Hlincová Hora splnila tohoto roku dodávku obilnin na 100%, když před odevzdávkou byli občané vyzváni, aby společně ručili za její splnění.

Dne 27. srpna (v neděli) uspořádal AVNF spolu s MNV oslavu 600. výročí založení Hlincové Hory, při které slavnostním řečníkem byl Dr. Bedřich Böhnel. Tak významná kulturní událost shromáždila pouhých 20 občanů a občanek ve vyzdobeném sále obecního hostince.

Reorganizace MNV. Podle vládního nařízení ze dne 28. února 1950 o reorganizaci MNV bylo dne 1. června t. r. provedeno převzetí lidové správy v jednotlivých sektorech takto:

1.            Předsedou MNV a spolu referentem pro vnitřní věci, plánování a bezpečnost byl zvolen Václav Pfeffer.

2.            Referentem pro zemědělské práce spolu s náměstkem starosty – předsedy MNV byl zvolen Tomáš Volinský.

3.            Referentem finančních věcí Jaroslav Kočvara.

4.            Referentem pro školství, osvětu a tělovýchovu Josef Tischler.

5.            Referentem pro vnitřní obchod a výživu Karel Brůžek.

Současně byly zvoleny i příslušné komise:

1.            Do zemědělské komise: Jan Zmeškal, František Kándl a Jakub Pícha.

2.            Do finanční komise: František Jaksch, Rudolf Novák a Marie Píchová.

3.            Do komise pro školství a osvětu: František Frolík, Josef Kándl a Marie Píchová.

4.            Do komise pro výživu Rudolf Brůžek, Josef Kándl a Marie Píchová.

Na výzvu JčKNV v Českých Budějovicích byly dne 2. listopadu t. r. doplňovací volby do komisí MNV a zvoleni byli tito členové:

1.            Do komise referátu pro školství a osvětu: Josef Tischler, Jaroslav Kočvara a Marie Píchová.

2.            Do komise sociálně politické: Josef Tischler, František Frolík, Drahomíra Kándlová, Jakub Pícha a Rudolf Novák.

3.            Do komise finanční: Jaroslav Kočvara, Rudolf Novák a František Jaksch.

4.            Do komise pro odpadové suroviny: František Frolík a František Bumba.

5.            Do komise zemědělské: Tomáš Volinský, František Kándl a Jan Zmeškal.

6.            Do komise volební: Karel Brůžek, Josef Tischler a František Havel.

7.            Do komise reklamační: Jakub Pícha, Jan Novotný a František Kočvara.

8.            Do komise technické: Rudolf Brůžek, františek Havel a Tomáš Volinský.

Opravy a úpravy. Z prací, které si stanovil MNV v nejbližší době uskutečnit, dostala se na pořad jednání už na schůzi ze dne 11. června t. r. oprava lednice. Bylo rozhodnuto, aby oprava lednice se provedla pomocí placené občanské brigády. Oprava se však stále odkládala a teprve 9. a 10. prosince byla uskutečněna. Na schůzi pléna z 28. prosince t. r. při konečném zúčtování nákladů na opravu vyšel obnos ve výši 3500 Kč.

Jinou nutnou záležitostí bylo vyčištění a úprava sběrny na odpadky, k níž bylo použito místnosti bývalé noclehárny c č. p. 11 (dne 16. listopadu bylo usneseno, aby se úprava provedla do 15. 12. 1950). Dále to bylo vyčištění obecního rybníka (návrh byl podán na schůzi dne 20. 7.) a nutná oprava stavení č. p. 18 (návrh na téže schůzi). V době žní šlo o zřízení žňových a požárních hlídek (usnesení o nich na schůzi dne 30. 6.) a provedení náboru do hasičského sboru mezi mládeží (na téže schůzi). Na schůzi 30. 11. 1950 bylo rozhodnuto provést nutnou opravu obecní cesty ke Kalištím a zorat obecní pole, puštěné od bývalého pachtýře.

Obecní rozpočet. Na schůzi rady MNV ze dne 20. 11. 1950 byl vyhlášen rozpočet obecních financí, stanovený směrnými čísly KNV v Českých Budějovicích. V obecním rozpočtu se investiční náklad snižoval ze 41 000 na 38 000 Kč. Výnos obecních financí byl stanoven na 20 800 Kč. Rozpočet byl dle těchto směrných čísel vyhotoven.

Ke zvýšení obecních příjmů byl odhlasován na schůzi rady ze dne 22. 10. 1950 předpis dávky z elektrických žárovek. Z každé nepřenosné žárovky byla předepsána roční dávka 5 Kč (z přenosných světel se dávka neplatí). Tato dávka má točně vynést 800 Kčs.

Na schůzi pléna 28. 12. byl podán návrh na zavedení dávky z chat, postavených na půdě hlincohorského katastru. Dávka byla stanovena od 150 Kč ročně výš. KNV však zavést dávku nepovolil, odvolávaje se na výsledky šetření o povolání majitelů oněch chat. Většinou jsou to dělníci, kterým rekreace nesmí být zdražována.

Na schůzi dne 20. 7. byl stanoven povinný sběr mandelinky bramborové, a sice školní mládeží. Na schůzi z 2. 9. byla schválena dodávka 60 kg peří z odpadků, která se odevzdala do sběrny peří v Českých Budějovicích.

Na schůzi rady 16. 9. byl určen plán pro schůze MNV a to tak, že schůze rady měly se konat každý 1. a 3. čtvrtek v měsíci a schůze pléna poslední čtvrtek v měsíci.

Na téže schůzi bylo stanoveno, aby NV v nejbližší době rozvrhl dodávky zemědělských výrobků pro rok 1951 a postarat se o jejich splnění.

Rozpis dodávek byl pořízen na schůzi zemědělské komise 13. 12., na které byl přítomen újezdní tajemník Šulista.

Na schůzi rady dne 7. 12. bylo ustanoveno, aby byl doplněn stav dojnic u zemědělců, u nichž byl zjištěn jako nedostatečný. Z tohoto důvodu se měly u Jana Krže doplnit 3 krávy, u Václava Bendíka 4 krávy a Václava Zemana 1 kráva.

Na schůzi finančního referátu dne 13. 12. podal zástupce KNV s. Tomášek referát o finanční správě v ČSR a o hospodaření NV. 

Rok 1951

Třetí rok Gottwaldovy pětiletky přinesl stupňované úkoly i pro zemědělský stav. Mělo se to projevit hlavně ve zvýšené zemědělské produkci, jejíž nezbytnou podmínkou byla kolektivizace vesnice. Bohužel, po loňském slibném pokusu o založení JZD v Hlincové Hoře, se ani letos nepostoupilo o krok dále a hlincohorští zemědělci zůstali při svém individuálním hospodaření a malovýrobě, nesouce s tím spojené obtíže a nedostatky, zvláště, když hlincohorští „kulaci“ nebyli schopni plnit zvýšené dodávky a tím uvalili na ostatní zemědělce, kteří společně ručili za splnění dodávek, dodávkové povinnosti nad plán.

Vysvětlit důvody, proč ani letos nedošlo ke kolektivizaci, není nesnadné. Především jde o nedostatečnou agitaci ze strany okresu, který celkem neprojevil o Hlincovou Horu nejmenší zájem, neposlal sem ani jediného agitátora a když byla ohlášena v srpnu přednáška referentky pro ženy a hlincohorské ženy se v slušném počtu sešly, referentka z okresu se nedostavila.

Dále je to tíživý problém občanů zaměstnaných v městských továrnách a vlastnících při tom malá hospodářství na vsi. Tito kovo, či smalto – zemědělci nepochybně dají přednost svému továrnímu zaměstnání, necítíce nutnost ke kolektivizaci, kterou by se jen zvýšila práce, zejména jejich žen (to je i názor těchto žen), obstarávajících hospodářství a jež rozhodují o celkovém postoji ke kolektivizaci.

Konečně je to otázka „Kulaků“ ve vsi, o jejichž zapojení nelze mluvit a na jejichž likvidaci závisí výsledek. V jejich případě je to tedy otázka času, kdy k likvidaci dojde.

Povšechně vzato, bylo jen litovat, že loňského pokusu nebylo využito energičtěji k položení reálných základů pro vybudování družstva na naší vesnici, která má všechny předpoklady pro kolektivní hospodaření, k němuž, což je nutné si uvědomit, v nejbližší době dojít musí a jehož časové opožďování nutně s sebou nese  mravní i hmotné škody pro všechny občany.

Hned na počátku roku se jednalo (na schůzi pléna 11.1.) o dodávkových smlouvách, jejichž význam byl pro zemědělce zdůrazněn. Na téže schůzi byla vydána výzva k podepsání vstřícných plánů. Většina zemědělců nabídla zemědělské výrobky dodat jako nadplán.

Do komise pro splnění plánu na rok 1951 byli zvoleni členové Václav Pfeffer, Karel Brůžek, Tomáš Volinský a Jan Zmeškal.

Na schůzi rady dne 16. 1. byl vyhotoven plán práce na I. čtvrtletí roku 1951. K jarním pracím došlo k rozplánování přídělu hnojiv podle hektarů (podle usnesení z 25. 1.), o provedení jarních prací se jednalo na zvláštní schůzi (na schůzi rady z 17.6) a dne 30. 5. byly podepisovány smlouvy zemědělské výroby na rok 1951. Dne 28. 8. se v plénu jednalo o dodávkách za obec, které činily k tomuto dni toto manko: Žita se mělo dodat 105 q, pšenice 39 q, ječmene 9.45 q, ovsa 14 q.

Dne 26. 9. bylo jednáno o splněných dodávkách v živočišné výrobě a bylo shledáno toto:

Mléka mělo být dodáno 60 000 l – dodávka splněna jen na 55%.

Vejce-dodávka téměř splněna

Vepřového masa – dodávka splněna na… (neudáno)

Hovězího 93 q – třeba dodat 203 kg

Na schůzi bylo ujednáno, že globální plnění dodávek v obci není možné provádět, i kdyby bylo rozděleno mezi ostatní zemědělce, není splnitelné, ani únosné.

Na téže schůzi byly projednány i podzimní polní práce. Bylo zjištěno, že k jařinám by zoráno celkem 22 ha. Okopaniny byly splněny. Louky malých a středních zemědělců byly v pořádku. Malí a střední zemědělci louky ošetřovali, hnojili, vláčeli, zatímco velcí nechávali louky bez ošetření a jen sklízeli.

Velká svízel byla s „kulaky,“ kteří neplnili dodávky. Na schůzi rady 6. 9. se zjišťovalo manko dodávek velkých zemědělců. Jan Krž dodal 26.05 q pšenice, nedodal však 31.6 q žita, 0.1 q ječmene a 5 q ovsa. Václav Bendík nedodal 5.2 q pšenice, 16.75 q žita, 1.05 q ječmene a 5 q ovsa. Obec dlužila za tyto dva zemědělce 49.15 q žita a 5.2 q pšenice. Oba byli vyzváni, aby svou povinnost vyrovnali, avšak marně.

Na schůzi rady dne 6. 11. bylo s Kržem a i s Bendíkem jednáno o lhůtě, do které měli mít zaseto. Lhůta byla limitována dnem 11. 11. Krž se zavázal mít zaseto, Bendíková (jež se dostavila místo svého muže) rovněž. Jen s orbou se opozdí.

Dne 18. 10. bylo protokolární jednání se zemědělci, kteří vázli v dodávkách, a bylo s nimi sjednáno náhradní plnění. Na mimořádné schůzi rady dne 16. 11. bylo usneseno provést kontrolu dodávek všech zemědělců, případné manko přimět k doplnění.

Opravy a úpravy. Z minulého roku zbývalo v plánu MNV vyčistit rybník a upravit k němu přístup ze silnice. Na schůzi 25. 1. bylo stanoveno, aby se s čištěním začalo v únoru s pomocí občanské placené brigády. Práce s čistěním začala 18. února a byla provedena ve dvou polodenních nedělních směnách. Pak bylo rozhodnuto, aby se do silničního příkopu pod hrází rybníka položily roury a aby se příkop zasypal a tak by se získal přístup na hrázku.

Dne 17. 4. bylo usneseno doplnit úpravu sadu u kaple opatřením tří sadových lavic pro odpočinek. Měla se pro to učinit peněžní sbírka mezi občany na jejich zakoupení. Ke sbírce však nedošlo. Lavičky byly přesto opatřeny svépomocí občanské brigády zásluhou Josefa Tischlera a Rudolfa Brůžka.

Dne 9. 10. bylo usneseno, aby se postavila přípojka elektrická přípojka k osvětlení požární zbrojnice. K realizaci této potřebné investice však nedošlo, protože finanční plán technického referátu byl vyčerpán.

Na téže schůzi bylo usneseno provést adaptaci obecní kašny. Původní návrh byl v plénu tento: Měl se celý taras vybrat, kašna se měla vyčistit, taras měl být vybetonován, kašně se měl pořídit betonový příkrov a opatřit jej ruční pumpou. Na tuto adaptaci, která odpovídala moderním hygienickým požadavkům, bylo v rozpočtu 50 000 Kč. Adaptace se měla provádět v rámci akce 5M (v souvislosti s pětiletým plánem), přičemž každých 100 hodin se muselo oddělat ze 75% brigádou a zdarma a 25% se práce platila, i všechen upotřebený materiál.


Akce 2M (2M = dvě miliardy) byl projekt na obnovu Československé republiky po druhé světové válce vyhlášený vládou v roce 1946. Akce probíhala v rámci tzv. dvouletky v letech 1947–1948, tj. pro každý rok byla určena jedna miliarda.

Peníze sloužily jako mimořádná pomoc k obnově obcí. Místní národní výbory vypracovaly investiční projekty, samy si na ně opatřily finanční prostředky a stát jim je po proinvestování uhradil.  V Akci 2M se proplácely investiční akce např. opravy budov v majetku MNV, opravy komunikací a mostů (dláždění, asfaltování), výstavba vodovodu a kanalizace, úpravy rybníků a potoků, rekultivace a odvodnění obecních pozemků apod.

V roce 1949 byla v rámci tzv. I. pětiletky vyhlášena obdobná Akce 5M (5 miliard na zvelebení měst a obcí).


Když se s adaptací kašny začalo, došlo k tomu, že občané – zemědělci, majitelé vozů a potahů. Odmítali přivézt stavební materiál a předseda MNV sám nestačil obstarat jeho dovoz a proto se celá plánovaná akce zvrátila tak, že došlo jen k nouzové adaptaci kašny.

Na opravu kašny bylo místo původně plánovaných 15 q cementu a 10 q vápna spotřebováno jen 5 q cementu, jímž byl vyztužen taras, pobourané části opraveny, poškozená střecha byla sejmuta a znovu opravená postavena. Akce 5M tak zůstala nevyužita. MNV zůstal problém definitivní adaptace kašny úkolem pro nejbližší budoucnost. Není myslitelné, aby se nynější stav úpravy kašny mohl považovat za udržitelný po stránce technické i hygienické a to tím méně, když většina občanů je odkázána na její používání.

Práce na nouzové adaptaci kašny prováděli občané po jednom z každého čísla popisného, přičemž se jich sešlo na 50%. Brigádní práce byly placené.

Dne 25. 1. byla v plénu schválena a adaptace sálu v obecním hostinci. Původní návrh byl, aby se odbouraly obě zdi chodby v hostinci a aby se tak utvořila ze sálu a z výčepní místnosti jediná rozlehlá prostora, přičemž pro sezení domácích hostů měla se určitá část oddělit dřevěnou stěnou. Část členstva nesouhlasila a tímto řešením a navrhovala jiné. Chtěla vybourání jenom jedné zdi chodby a prolomení širokého okna v druhé zdi. Bylo tedy od návrhu upuštěno a zůstalo jen u položení dvou trámů pro vyztužení stropu. Práci provedl František Havel a bratři Brůžkové, Karel a Rudolf.

Problém adaptace obecního hostince tedy zůstal rovněž úkolem MNV pro nejbližší budoucnost, neboť otázka zřízení kulturního domu v Hlincové Hoře se musí řešit co nejdříve a především před touto skutečností jsou zbytečné všechny starosti s částečnými adaptacemi, které bez zřetele na konečný cíl, totiž vybudování kulturního střediska se sálem s jevištěm a biografem, s místnostmi pro knihovnu, pro archiv obce, pro čítárnu a jídelnu při obecní kuchyni, pozbývají smyslu.

Na schůzi rady dne 10. 2. byl ustaven výběrčím vajec a mléka František Kočvara (od 10. 2.). Dříve ustanovená Marie Novotná se funkce vzdala. Dne 17. 4. bylo v radě usneseno, aby odvoz pro sběr určených kovů, papíru a kostí obstaral Tomáš Volinský. Na sběr bylo dodáno na 160 kg papíru, kovů přes 300 kg a kostí 20 kg.

Jak už bylo výše napsáno, pracovaly placené brigády z občanů na adaptaci obecního rybníka, kašny, hostince a na sadové úpravě.

Když byla pro stavbu elektrárny na Lipně svolávána občanská brigáda, byl i v Hlincové Hoře proveden nábor mezi občany. Byly zjišťovány síly, vhodné pro brigádu, podle kartotéky, ale v závěru se došlo k tomu, že by účast na brigádě byla na újmu zemědělských prací, a proto k vyslání brigády nedošlo.

Hlincová Hora získala při druhé pozemkové reformě část polí, která před reformou náležela českobudějovickému děkanství. Tato pole byla dána dočasně k využití MNV, dokud se v obci neustaví JZD s pozemkovým fondem.

Děkanská pole byla z větší části pronajata, až na 1.2 ha, neboť se k tomuto zbytku nájemci nehlásili. Roku 1950 byla pole obdělávána v režii MNV (byl na nich pěstován ječmen a oves) a při sklizni za pomoci občanů došlo mezi nimi k nesrovnalostem, neboť vyšli finančně špatně. Odpracované hodiny při proplacení vyšly velmi nízko. Malé výnosy byly odůvodňovány tím, že zpracování řídil MNV. Protože mezi občany – zemědělci nedošlo k dohodě, bylo usneseno, aby byla pole dána do nuceného nájmu, nebo aby byla někomu přidělena. Když se však tento návrh projednával v radě, nebyl přijat a tak se našlo východisko v únikovém návrhu, aby byla pole dána tomu, kdo je dobrovolně obdělá, aniž bude nucen cokoliv dodávat. Když se však ani pak nikdo k polím nehlásil, nezbylo předsedovi MNV, s. Václavu Pfefferovi, než aby sám se k tomu přihlásil. Nakonec se mu podařilo přemluvit ještě Julii Kubíčkovou a Františka Kočvaru, kteří si vzali každý určitý díl polí k zpracování.

Dne 25. 11. se v plénu projednávala výpověď z nájmu obecních polí, kterou podávali Bláha a Jan Šťástka. Plénum výpověď nevzalo na vědomí a určilo, aby se našli noví nájemci.

Dne 27. 2. došlo v radě k usnesení, aby se provedlo společné kácení dřeva v obecním lese. Bylo poraženo na 10 m3 dřeva.

Dne 6. 2. došel dopis o rozšíření bytového zákona, v radě však zákon přijat nebyl. Když by byl přijat, měl by MNV právo používat ho ve smyslu obsazování bytů. Protože ho nepřijal, nemá právo rozhodovat o přidělení bytu bez svolení vyšších úřadů.

Směrná čísla pro obecní rozpočet byla projednávána na schůzi rady dne 15. 10. Podle nich investiční náklady činí 49 200 Kč, výnos pak 19 900 Kč. Rozpočet byl podle toho sestaven.

Finančním referentem na místo Jaroslava Kočvary, který nastoupil vojenskou službu, byl dne 17. 4. zvolen František Kočvara a jeho náhradníkem František Frolík.

Na schůzi pléna dne 25. 9. byla předepsána z každé slepice dávka 1 vejce nad plán.

Zootechnikem byl na schůzi dne 20. 2. zvolen Josef Kándl a jeho náhradníkem František Jaksch.

Dne 4. 2. 1951 požádal pisatel této Pamětní knihy MNV v Hlincové Hoře, aby mu pro jeho literární práci a zejména pro práci na „Kronice Nícovy Hory, dnešní Hlincové Hory,“ kterou 17 let připravoval, byl ponechán k občasnému, zvláště prázdninovému pobytu, byt o kuchyňce a pokojíku, v němž už od roku 1925 s rodinou, původně tříčlennou, občas pobýval a literárně pracoval. MNV přihlížeje k rozhodnutí rady z 6. února 1951 se dne 27. 2. v plénu usnesl na znění přípisu, odeslaného pisateli této knihy, v němž se mu byt v domku č. p. 30 pro příští léta trvale zajišťoval. Toto usnesení bylo podpořeno i rozhodnutím KNV v Českých Budějovicích, dle něhož mu i KNV jako kulturnímu pracovníkovi zajišťoval byt v domku č. p. 30 pro příští časy. V říjnu však došlo k překotnému zabrání domku č. p. 30 na podnět bytového referátu KNV v Č. Budějovicích, bez ohledu na to, co bylo pisateli těchto Pamětí jak od MNV v Hlincové Hoře, tak i od KNV v Č. Budějovicích písemně zaručeno. Domek byl v říjnu 1951 s dvěma byty o čtyřech místnostech zabrán pro údajně šestičlennou rodinu Františka Krále, čtyřiapadesátiletého penzionovaného četnického strážmistra, který se tu pak trvale ubytoval pouze s třemi členy rodiny. Nábytek pisatelův byl z jeho bytu vystěhován a nouzově uskladněn v sousedním statku. Na žádost pisatele těchto řádků (a zde už musím zdůraznit, že stále jde o Dr. Bedřicha Böhnela a ne o mě, který tu jednak stavení mám a už více než sto let, což mě osobně ještě není a navíc v inkriminované době jsem ještě nebyl na světě), podanou k MNV v Hlincové Hoře i ke KNV v Českých Budějovicích, byl mu zajištěn náhradní byt ve vsi, a sice ve výměnku statku č. p. 6, ovšem velmi málo vhodný pro práci duševního pracovníka. Pisatel byl nucen se jím spokojit, maje před sebou dokončení díla hlincohorské kroniky a spoléhaje na čestné slovo jak předsedy MNV, tak i předsedy místní organizace KSČ v Hlincové Hoře, že se bude moci vrátit do svého bytu v domku č. p. 30, jakmile bude domek rodinou Královou uvolněn (čehož se už nedožil).

Rok 1952

Čtvrtý rok Gottwaldovy pětiletky se vyznačoval úsilím občanů naší obce vyřešit tíživý problém trvale narůstajících nedodávek v povinném obecním kontingentu, zaviněný oběma velkými hospodáři ve vsi – Janem Kržem na statku č. p. 4 a Václavem Bendíkem na statku č. p. 6. Nedodávky těžce dopadaly na ostatní menší a malé zemědělce při povinném ručení za splnění celkového kontingentu.

Cesta k nápravě se ukazovala v jediném řešení: co nejrychlejší likvidaci obou velkých statků. Převedením jejich závodů do kolektivního obhospodařování mohlo se uskutečnit definitivní založení JZD v obci, jak to bylo ostatně v intencích pro tento rok, daných vládou.

Otázka rozpisu zemědělské výroby a dodávek byla pečlivě řešena na několika schůzích pléna MNV. Dne 20. ledna 1952 byli občané nemile překvapeni výší dodávek mléka, určených jim při rozpisu a vyplývajících z reálného plánu obce. Odůvodnění ke zvýšení dávek bylo ve faktu, že velcí hospodáři, podle zkušeností z roku 1951, se ukázali neschopnými je zajišťovat.

Na schůzi pléna dne 11. 3. se konstatovalo, že Jan Krž a Václav Bendík nemohou splnit svůj dodávkový kontingent mléka pro neúplný plánovaný stav dobytka (chybělo jim po dvou kravách) i pro nedostatečnou krmivovou základnu. Náprava mohla nastat až při dostatku zeleného krmiva. Václav Bendík nechával ležet ladem 270 arů orné půdy, o nichž se 23. 2. na plénu rozhodlo dát je do nuceného nájmu Václavu Zemanovi.

Na schůzi pléna MNV konané dne 30. 8. na jejímž svolání usnesla se rada dne 26. 8, se mluvilo o kritické situaci v dodávkové povinnosti u nahoře zmíněných velkých zemědělců, jež nutila ostatní zemědělce uvažovat o možné likvidaci jejich statků a v tom hledat východisko z neudržitelných poměrů. Jestli už 6. 5. na schůzi rady po zprávě zemědělského referenta Tomáš Volinského, se členstvo usneslo na tom, aby byla provedena kontrola jarních prací a poprvé padl i návrh, že by bylo záhodno ustavit přípravný výbor pro utvoření JZD v obci. Na schůzi 30. 8. naznačil předseda MNV, Václav Pfeffer, zcela již otevřeně nutnost založení JZD v obci a vyzval členy, aby se k tomu vyjádřili. Tuto nutnost  odůvodnil tím, že založením JZD budou všechny výrobní a dodávkové nesnáze v obci jednou pro vždy odstraněny. Společně se usnesli, aby za tím účelem podnikla u jednotlivých zemědělců přesvědčovací akce a pak aby byla svolána veřejná schůze, na níž by se zemědělci rozhodli, jak zajistit plynulý běh zemědělské výroby a dodávek v obci.

Likvidace hospodářství č. p. 4 a č. p. 6. Mezitím se již poměry na hospodářství Jana Krže a Václava Bendíka zaobírala kriminální policie. Během srpna t. r. zjišťovala všechny skutečnosti zanedbané hospodářské péče u obou závodů. Konstatovala podvyživenost dobytka, zejména vepřového, desolátní stav hospodářských budov, u Krže i špatné ubytování pro zaměstnance – čeledína aj. Tím zahájila trestní stíhání obou neplničů dodávek a rušitelů plynulé zemědělské a živočišné výroby v obci.

Oba, Krž i Bendík, byli pak ještě vyslýcháni četnictvem a na základě výslechu i svědeckých výpovědí k činnosti těchto „kulaků“ zavedeno s nimi soudní přelíčení. Jeho výsledkem bylo, že Jan Krž byl dne 15. 12. t. r. odsouzen k 27 měsícům vězení a Václav Bendík ke třem rokům vězení.

Založení JZD v Hlincové Hoře V souvislosti s tímto postupem soudního stíhání obou „kulaků“ byla dne 19. 12. konána veřejná schůze občanů v místním hostinci, na které předseda MNV Václav Pfeffer vysvětlil občanům význam založení JZD v naší obci po provedené likvidaci obou velkých hospodářství a přítomný referent KNV v Č. Budějovicích s. Kopřiva výzva občany – zemědělce k zapojení se.

Dne 22. 12. se na nové veřejné schůzi jednalo již o zajištění usedlostí odsouzených „kulaků“ a o ustavení JZD, do něhož se přihlásilo zatím pět zemědělců: Václav Pfeffer, Jakub Pícha, František Frolík, Jan Novotný a Tomáš Volinský.

Celková výměra sekvestrovaných hospodářství (sekvestr – vnucená úřední správa majetku, sekvestura), obnášející 48.07 ha, z které bylo 28.61 ha orné půdy, měla být rozdělena k obdělání zbývajícím zemědělcům. Za tím účelem byla zvolena tříčlenná komise, jež měla do 28.12. provést rozdělené živočišné i rostlinné výroby. Při zpracování dodávkových úkolů pro 1953 mělo se přihlížet i ke každému jednotlivému zemědělskému závodu.

Rozpis dodávek pro rok 1953 měl být proveden tak, aby byly zatíženy zejména zemědělské závody, jejichž majitelé projevili nesouhlas se založením JZD v obci. Přednostně jim měla být také přidělena půda a živočišný inventář. Těmito zemědělci byli Josef Kándl, František Jaksch, Jan Zmeškal, Václav Zeman a František Kándl.

Dále byla zvolena trojčlenná komise, která měla podle svého uvážení přidělit půdu i menším zemědělcům. V komisi byli Václav Pfeffer, Tomáš Volinský a František Frolík.

Na Kržově statku byli od 23. 12. 1952 určeni pro prvních 14 dnů za krmiče a ošetřovatele združstevněného dobytka Josef Kándl a František Jaksch.

Dodávky obilnin a hospodářských výrobků pro rok 1952 podle usnesení pléna MNV z 3. 5. 1952 v rozpisu činily:

 

pšenice

76

q

žito

295

q

ječmen

10

q

oves

80

q

len (stonků)

40

q

len (semena)

3

q

řepka ozimá

15

q

brambory průmyslové

305

q

brambory ostatní

500

q

seno

40

q

sláma

22

q

ovoce

 

q

jablka

6

q

švestky

4

q

ostatní peckoviny

5

q

Rozpisová komise zvolená na schůzi pléna dne 3. 5., sestávající se z pěti členů (František Havel, Josef Tischler, František Zmeškal, Jan Zmeškal a František Frolík), úřadovala od 5. 5. do 11. 5. každý večer mimo úterý v úřední místnosti MNV. Komise vypracovala rozpis dodávek podle klíče čtyř skupin, stanovených podle kulturní plochy, přičemž rozdíl mezi nimi činil 50 kg na 1 ha.

Trestní komise ustavená dle usnesení pléna MNV z 23. 2. 1952 byla definitivně zvolena radou MNV na schůzi dne 4. března 1952. Předsedou byl zvolen Václav Pfeffer, jejími členy Rudolf Brůžek a František Frolík, náhradníky Jan Šťástka a Anny Havlová.

Doplnění pléna MNV bylo provedeno podle usnesení pléna z 23. 2. 1952. Nově zvolenými členy, které navrhli předseda místní organizace KSČ v Hlincové Hoře František Frolík a předseda AVNF Jan Novotný. Do pléna definitivně usnesením rady MNV z 8. 4. t. r. byli pak zvoleni František Zmeškal, František Kočvara a Julie Kubíčková.

Informativní zprávy o stavu setby, senoseče, o průběhu žňových prací, výmlatu a o podzimních pracích podával pravidelně na schůzích rady v příslušných termínech zemědělský referent Tomáš Volinský.

O splněných dodávkách, na nichž byly závislé příděly potravinových lístků při trvajícím vázaném hospodářství, pravidelně podával a výsledky provedené kontroly (konané za účasti místního obecního tajemníka Ambrůžka) sděloval referent vyživovací Karel Brůžek.

Opravy a adaptace: Tohoto roku nebylo času ani příležitosti k opravám obecních budov a zařízení. Dne 5. 8. usnesla se rada na opravě plotu mezi lednicí a obecním hostincem, jenž se měl udělat z drátěného pletiva. Drátěné pletivo bylo pořízeno, ale nic nebylo opraveno. Starý plot zůstal.

Hubení chroustů a mandelinky bramborové: Dle usnesení pléna z 3. 5. 1952 se mělo provádět účelné hubení chroustů, což bylo ponecháno osobní iniciativě občanů. Dle usnesení rady z 26. 6. měla se provést akce sběru mandelinky, ke které měla být přizvána školní mládež pod vedením Františka Krále. Pan Král však tuto funkci odmítl. Sběr byl proveden bez něho. Později byl do vsi dodán rozprašovač Azot a brambořiště posypána.

Obecní lesy-výsadba mladých stromků: Dne 23. 2. 1952 se jednalo na schůzi pléna MNV o odstranění polomu z lesa. Měl je provést František Havel za přiměřenou odměnu. Na schůzi pléna z 11. 3. se hovořilo o vyhlášce pro porážení stanoveného kontingentu dřeva. Zájemci se měli přihlásit a seznámit s podmínkami. Podle usnesení pléna z 3. 5. se měla provádět akce sázení stromků v lesích. K akci měla se přibrat školní mládež za vedení Tomáše Volinského a Karla Brůžka. Pro akci byl stanoven termín 8. května.

Kulturní podniky: Dne 19. 8. usnesla se rada MNV na pořádání osvětové besedy, a sice 31. srpna 1952 (neděle) v sále místního hostince, na které měl pisatel těchto Pamětí podat referát o svém dokončeném díle „Kronika Nícovy Hory, dnešní Hlincové Hory,“ na němž pracoval 17 let, založiv je na studiu původních archivních pramenů. Na besedě byli přítomni za KNV v Českých Budějovicích, kteří hned po pisatelově referátu uznali jeho dílo za významné pro kraj a za hodné toho, aby bylo péčí KNV vydáno tiskem. Občané Hlincové Hory, jež se sešli na besedu v slušném počtu, seznámili se s dílem, jakým se bude moci pochlubit jiná i mnohem větší a významnější obec v českobudějovickém kraji (to jsou slova Karla Pletzra, ředitele Krajského muzea v Českých Budějovicích).

Měsíc Československo – sovětského přátelství (listopad) proběhl v Hlincové Hoře bez valného zájmu občanů. V jeho rámci se měl provést též nábor členů do SČSP (Svazu Československo sovětského přátelství), leč i ten se minul svým účelem. Příčinou tohoto nedostatečného zájmu o takto významné akce byl naprostý nedostatek propagace ze strany okresních činitelů, kteří se v Hlincové Hoře nikdy neobjevili, aby tu k občanům promluvili a zainteresovali je na akcích, které jinde pomáhají společenskému životu v socialistickém duchu.

Tatáž netečnost okresních činitelů zavinila, že se v naší obci nezaložila odbočka Československého Červeného kříže, Svazu bojovníků za svobodu, že se neustavila ani Rada žen při MNV a že ČSM nevyvíjí žádnou plodnou činnost. Lze se nadít, že založením JZD v naší obci se v ní probudí i čilý kulturní ruch.

Pohyb obyvatelstva v letech 1945 až 1953:

Z domácích obyvatel zemřeli:

1.            1. 3. 1945        Veronika Gramannová, rozená Křiváčková v č. p. 2 v 79 letech.

2.            26. 11. 1945    Marie Brůžková, rozená Frolíková v č. p. 29 v 60 letech.

3.            16. 8. 1947      Kateřina Volinská, rozená Růžičková v č. p. 8 v 79 letech.

4.            9. 10. 1947      Jan Rejšek, hospodář z č. p. 20 v 76 letech.

5.            17. 2. 1949      Václav Bendík, hospodář z č. p. 6 v 80 letech.

Z přespolních:

1.            5. 9. 1948 Josefa Bradnová z Rudolfova č. p. 55, zemřela v Hlincové Hoře č. p. 26 v 67 letech.

2.            8. 7. 1950 František Bradna z Rudolfova č. p. 55, zemřel v Hlincové Hoře č. p. 26 v 77 letech. (Rodiče Marie Kočvarové, rozené Bradnové, hostinské v místním hostinci v Hlincové Hoře).

Byli oddáni:

1.            27. 10. 1945 Marie Mikolášová z č. p. 7 se provdala za Jana Novotného ze Zvíkova.

2.            2. 9. 1946 Marie Brůžková z č. p. 29 se provdala za Jiřího Růžičku z Vesky.

3.            12. 4. 1947 Václav Tischler z č. p. 9 se oženil s Annou Frolíkovou z č. p. 21.

4.            7. 6. 1947 Marie Šťástková z č. p. 26 se provdala za Jana Přibyla z Nového Vráta.

5.            28. 9. 1947 Rudolf Brůžek z č. p. 29 se ženil s Růženou Aubrechtovou – Schneiderovou z Vitinky (okr. Rokycany).

6.            28. 8. 1948 Jakub Brůžek z č. p. 29 se oženil s Růženou Langhausovou z Nového Vráta.

7.            V červnu 1949 Jan Makovec z č. p. 8 se oženil s Marií Wolnerovou z Rudolfova.

8.            5. 6. 1949 Jiří Zmeškal z č. p. 27 se ženil s Jarkou Vojčovou ze Suchého Vrbného.

9.            25. 10. 1950 Růžena Píchová z č. p. 10 se provdala za Františka Houšku ze Žabovřesk.

10.         19. 9. 1949 Václav Zeman z č. p. 3 se ženil s Růženou Fenclovou ze Zvíkova.

11.         12. 5. 1951 Zdenka Bumbová z č. p. 24 se provdala za Karla Voráčka

12.         15. 2. 1951 František Jaksch z č. p. 1 se ženil s Marií Böhmovou z Plava.

13.         11. 4. 1951 Jaroslav Kočvara z č. p. 26 se ženil s Alenou Hahnovou z Českých Budějovic.

14.         12. 5. 1951 Zdenka Bumbová z č. p. 24 se provdala za Karla Voráčka z Nového Vráta.

15.         24.9. 1951 Karel Havel z č. p. 16 se ženil s Miladou Halešovou z Kamenného Újezda.

16.         15. 11. 1952 Růžena Frolíková z č. p. 21 se provdala za Jaroslava Staňka z Českých Budějovic.

17.         17. 1. 1953 Karel Tischler z č. p. 9 se ženil s Lubislavou Tripesovou z Komařic.

18.         9. 5. 1953 Stanislav Čapek z č. p. 28 se ženil s Markétou Křepelkovou ze Zlivic, pošta Čížová, okres Písek.

Narodili se:

1.            21. 7. 1945 Jan Smrž v č. p. 31.

2.            4. 9. 1947 Marie Novotná v č. p. 7.

3.            6. 2. 1948 Václav Tischler v č. p. 9.

4.            22. 9. 1948 Eduard Brůžek v č. p. 29.

5.            22. 7. 1949 Anna Pfefferová v č. p. 22.

6.            25. 5. 1949 Jiří Zmeškal v č. p. 27.

7.            14. 7. 1950 Hana Brůžková v č. p. 29.

8.            16. 1. 1951 Václav Zeman v č. p. 3.

9.            22. 8. 1951 Jaroslav Kočvara v č. p. 26 ( 25. 8. 1951). 

Rok 1953

Pátý rok Gottwaldovy pětiletky se vyznačoval historicky důležitých událostí, které se staly směrodatnými pro další postup na cestě k socializmu a pro boj za světový mír. Především to byla 5. 3. 1953 náhlá smrt Josefa V. Stalina a to ve chvíli, kdy všechno lidstvo s důvěrou pohlíželo k Moskvě, odkud zněla slova Stalinova ubezpečující, že mír na světě zachován může být, vezme-li věc míru sám lid do svých rukou. Pak dne 14. 3. to byla opět nečekaná smrt oddaného žáka Stalinova, prezidenta ČSR Klementa Gottwalda, jemuž tak bylo odepřeno těšit se z definitivních výsledků první naší pětiletky, jež se rýsovaly v dokončovaném díle průmyslové výstavby, udivujíce svou velkolepostí. Na místo Gottwaldovo nastoupil dne 21. 3. 1953 nově zvolený prezident Antonín Zápotocký, nejschopnější a nejzkušenější z Gottwaldových spolupracovníků.

Energický zásah nového prezidenta do hospodářských poměrů, jenž měl vést k uvolnění cesty vpřed, se stal 31.5. Toho dne byla ohlášena měnová reforma, spolu s ní pak došlo k zrušení dosud platného, za války zavedeného vázaného hospodářství a lístkového potravinového systému. Volný trh se začal rozvíjet a na základě dobrých výsledků práce lidu v továrnách došlo na podzim 29. 11. k prvnímu podstatnému snížení cen průmyslových výrobků. Snížení cen nenásledovalo však u produktů zemědělských, protože zemědělská výroba značně pokulhávala za průmyslovou, přes všechna opatření v oboru mechanizace a racionalizace zemědělcovy práce.

Vývoj JZD v naší obci: Likvidací soukromého hospodářství Jana Krže a Václava Bendíka byly v naší obci položeny dobré základy pro kolektivní obhospodařování zabrané orné půdy o výměře 28.63 ha, pro jejichž zpracování byly tu mnohé příznivé předpoklady. Nuceným vystěhováním rodin obou vyakčněných rolníků (Dne 7. 3. 1953 byla Marie Kržová vystěhována z Hlincové Hory. Původně se jí měl dostat byt na statku Choustníkovo Hradiště, provozovna Kladruby v okrese Dvůr Králové, ale pak byla ubytována u Trutnova v obci Nesytě č. p. 8. Marie Bendíková s dvěma dětmi školou povinnými, byla dne 28. 3. vystěhována do Dolních Beřkovic v okrese Mělník.) se uprázdnily obytné i hospodářské budovy obou závodů, jež byly dány k dispozici JZD.

Z obytných místností Kržů se stala skladiště obilí a krmiva, u Bendíků z nich byla zřízena drůbežárna. V chlévech a stájích u Kržů byly k 1. 2. umístěny družstevní dojnice (počtem 22) a družstevní koně (5). U Bendíků byl založen provizorní vepřín, teletník a v chlévech umístěny vyřazené dojnice.

Po úspěšných jarních pracích, kolektivně provedených, došlo k suchému létu, které sice přálo vzrůstu bohaté úrody, jež byla za trvale pěkného počasí svážena ze žitných polí rovnou k mlátičce pod širým nebem, ale trvalé sucho ohrozilo pak podzimní práce a zničilo skoro všechnu otavu, takže otázka krmivové základny se stala kritickou. Práce na poli při žních se dělaly samovazem (pšenice se začala kosit 25. července). Družstevníkům přišli dne 10. srpna na pomoc brigádníci z výtopny ČSD v Českých Budějovicích v počtu 10 – 12 osob, kteří se po všechny dny, kdy v Hlincové Hoře pracovali, stravovali v obecním hostinci, kde se jim podávaly obědy. Dne 20. srpna se objevil předseda JZD Václav Pfeffer, poprvé na 10HP traktoru, kterým pak účinně zasáhl do prací na poli. Toho dne byly už žita i pšenice vymláceny, na polích zbýval jen oves. Také sklizeň lnu byla dobrá. Na bramborách se pracovalo od 1. září. Na chudé otavě od 3. září.

Družstevníci zdatně pracovali přes to, že někteří z nich se necítili spokojeni s technicko – hospodářskou úpravou pozemků ani s odměnou za práci v družstvu (družstevní jednotka činila 6 a později 7.80 Kč) a proti původnímu rozhodnutí účastnit se kolektivní práce a překonávat počáteční nesnáze, chtěli se vrátit k individuálnímu hospodaření a snažili se poměr s JZD rozvázat. Členská schůze však tyto rozpory na čas urovnala.

Členové JZD, pokud byli určeni k práci v družstevních závodech (při chovu a výkrmu dobytka) podávali slušné výkony. Na nich vlastně závisel zdárný provoz družstevního hospodaření. Byli to členové František Frolík, Josef a František Kándl, Jakub Pícha, Tomáš Volinský a Jan Zmeškal a členky družstva Marie Bíbová, Marie a Milena Pfeffrová, Marie Píchová, Růžena Volinská, Kateřina Frolíková a Veronika Zmeškalová.

Do července byl předseda JZD František Kočvara. Poněvadž onemocněl a podrobil se operaci, byl místo něho zvolen Václav Pfeffer, současně předseda MNV.

Dodávky, které JZD splnilo:

pšenice

56

q

100%

žito

98

q

ječmen

24.5

q

hrách

350

kg

oves

35

q

sláma

24

q

seno

36

q

lněných stonků

18

q

 

lněných semen

620

kg

 

brambory

6

vagónů

 

řepka

9

q

 

maso

5277

kg

hovězí 160%, vepřové 130%

mléko

6800

l

260%

vejce

5400

ks

 

drůbež (slepice, kuřata, husy)

48

kg

 

vlna

18

kg

místo 13 kg

Soukromě hospodařící rolníci – Karel Frolík, František Jaksch a Václav Zeman, dostali za povinnost obhospodařovat navíc několik hektarů půdy ze zlikvidovaných selských závodů, na které síly JZD nestačily. Rozhodnutím MNV byly přiděleny Františku Jakschovi 3 ha, Václavu Zemanovi 2 ha a Karlu Frolíkovi 1 ha. Přidělené pozemky byly pečlivě obdělány.

Činnost MNV: Schůze rady MNV se po celý rok pravidelně scházely a za pomoci místního tajemníka Josefa Šulisty, byl jejich program i konečný zápis řádně prováděn. Totéž se nedalo říct o schůzích výboru a pléna MNV, který byl svolán (podle knihy protokolů) pouze čtyřikrát (14. ledna, 27. ledna, 5 března a 12. března 1953), načež nastala celoroční přestávka, neboť zápis o další schůzi výboru je až ke dni 12. března 1954. Vysvětlit tuto nesrovnalost, která má charakter nezdravého jevu, těžce omluvitelného v lidové demokracii, lze jedině z nechuti členů k pozitivní práci a vzájemné nedůvěry. Takže o poměrech v obci vlastně rozhodovala jen rada s předsedou s. Václavem Pfefferem v čele, jenž byl se svolením okresu od července 1953 současně i předsedou JZD.

Výbor žen byl sice jmenován (do výboru byly jmenovány Julie Kubíčková, Kateřina Zmeškalová a Marie Pfefferová), ale zvolen nikdy nebyl. Tento tak významný článek občanské samosprávy se tedy v naší obci dosud neuplatnil. Na schůzi rady dne 21. července se o tomto nedostatku jednalo, ale k nápravě se nedospělo. Také 19. srpna se Výbor žen svolával nadarmo. Přes důtklivé pozvání se žádná členka do rady MNV nedostavila.

Otázka vedlejšího zaměstnání zemědělců v obci vedla radu MNV k rozhodnutí, aby ti zemědělci, kteří vlastní dostatek zemědělské půdy byli odvoláni z vedlejšího zaměstnání, do něhož vstoupili, aby své síly věnovali raději zemědělské práci v Družstvu. Ta tomu bylo v případě Františka Kándla z č. p. 20, jenž byl odvolán ze zaměstnání u ČSD. Stejně tak se musel vzdát svého vedlejšího zaměstnání Jakub Pícha z č. p. 10 jako dělník v lomu a Václav Pfeffer z č. p. 22 jako zástupce okresu.

Socialistická soutěž vyvolaná MNV v obci Libnič a Vráto o dodržování agrotechnických lhůt a o včasné plnění dodávek, byla přijata radou MNV dne 17. února 1953 a dne 3. března o soutěži promluvil na schůzi rady MNV zástupce KNV v Českých Budějovicích, ale zemědělci neprojevili o soutěž dostatečný zájem, nikoliv z nepochopení jejího významu, jako spíš z nechuti k pozitivní práci, shora už dotčené. Stejně jako se soutěží MNV Libnič to skončilo i se soutěží okresu Milevsko.

Sběr šrotu, papíru a odpadových surovin byl projednán v radě MNV dne 20. ledna. Také nařízený sběr papíru byl projednán dne 5. května a stanoveno odvézt 90 kg papíru. Hlavní akce sběru šrotu a starého textilu byla prováděna ve dnech 17. a 18. října pod vedením sběrného referenta Františka Frolíka. Dne 3. března se ČSM v obci dovolával pracovníka, který by se v obci o sběr staral. Stal se jím František Frolík.

JZD ve spolupráci s MNV: MNV dne 24. března jednal o občanech, kteří u místního JZD nepracovali, ale chodili do práce k soukromým zemědělcům. Těm se nemělo dostat potravinových lístků. Dne 5. května rada MNV jednala o eventuální pomoci, jíž se mělo dostat JZD. Družstvo však pomoc nepotřebovalo. JZD mělo dle hlášení na schůzi rady MNV dne 30. června všechny dodávky do té doby splněny. Předseda JZD se na schůzi rady dožadoval pro družstvo lepší organizace práce, vypracování pracovního řádu a jeho dodržování. Pro urychlení žní vyzval MNV dne 21. července všechny občany v obci, aby pomohli družstvu na poli i při výmlatu. Od 1. července měli všichni zemědělci předkládat MNV doklady o splněných dodávkách, které musely být potvrzeny a zapsány. 16. prosince uzavřel MNV s JZD smlouvu o prohrnování sněhu. Družstevní koně měli být za tím účelem okováni.

Opravy a údržba: Předmětem zvýšené péče MNV byl obecní hostinec. Podle usnesení rady ze dne 20. ledna byl pro obecní hostinec zakoupen nový sporák za 8320 Kč. Bylo to potřeba pro přípravu hromadného stravování brigádníků. Přípojka k obecnímu hostinci si vyžádala náklady ve výši 1580 Kč. Byla pořízena dvoukřídlá vrátka do dvora hostince za 2800 Kč.

Dne 14. října bylo usneseno, aby se vstoupilo do jednání s družstvem Rovnost o nájemní smlouvě na místní obecní hostinec. Smlouva s Jednotou, nástupkyní Rovnosti) nebyla zatím realizována. Nájem však platí. Pivo, jež se tu čepuje, je z českobudějovického akciového pivovaru – Budvar.

Dle usnesení MNV z 2. prosince bylo třeba zakoupit tašky na údržbu obecních budov a cihly na dodělání komínů na hostinci. Přivezením tašek a cihel byl pověřen Tomáš Volinský.

Požární sbor byl také předmětem zvýšeného zájmu MNV. Především bylo třeba doplnit požární sbor na předepsaný počet devíti členů. Velitelem byl jmenován Jakub Pícha. Členy byli Karel Brůžek, František Kándl, Tomáš Volinský, František Král, Jan Král, Vratislav Schneider, František Frolík a František Havel.

Požární sbor dostal 19. května za úkol provést bedlivou prohlídku stodol a půd a odstranit z nich věci ohrožující požární bezpečnost. Vzhledem k propagovaným protipožárním předpisům byli dne 5. srpna členové rady MNV zvlášť vybídnuti, aby dohlédli každý na své okolí, na plnění těchto předpisů. Dne 19. srpna byla do obce KNV dodána motorová stříkačka značky PS-8. Při jejím zkoušení bylo zjištěno, že jí třeba přibrousit vývěvu. Oprava však provedena nebyla, stříkačka totiž po několikeré zkoušce fungovala zcela dobře. Vedle stříkačky dodané hadice byly shledány ve špatném stavu. Bylo to na 20 m hadic B. Sbor obdržel nové hasičské uniformy, gumové boty a minimax.

Dne 25. listopadu se MNV usnesl, aby se naplánovala nová stavba požární zbrojnice, neboť dnešní adaptovaná budova (původně stará kovárna z roku 1890) nevyhovuje a aby se opatřila nová dvoukolová stříkačka.

Dorost požárního sboru Jiří Brůžek a Vladislav Frolík, kteří náleží k dorostu požárního sboru v Rudolfově, zúčastnil se 11. září soutěže o nejlepší požární družstvo republiky, konané v Olomouci.

V letních měsících, v době žní, byla v obci zavedena denně protipožární hlídka, povinná pro všechny muže.

Obecní lesy: Dne 5. května bylo usneseno, aby v obecních lesích bylo vysázeno 1730 kusů borovic a 830 kusů jasanu.

Podle vládního rozhodnutí z 16. června byly obecní lesy předány správě státních lesů. MNV v Hlincové Hoře si jen vyhradil, že bude nadále těžit kámen a písek v lomu, který je v lesích odevzdaných státu.

Celková rozloha obecních lesů, které převzala správa státních lesů, činila 6 ha 48 a.

Doplnění členů MNV na počet 15 bylo projednáno na schůzi rady MNV dne 2. prosince. Zvolení František Jaksch a Marie Novotná však nepřijali jmenovací dekrety a schůzí se neúčastnili.

Nově zřízené komise byly ustaveny na schůzi rady dne 30. června. Byly to komise propagační a agitační, jejichž úkolem mělo být sledovat průběh soutěží, do kterých by se uvázalo místní JZD. Do komisí byli zvoleni František Kočvara, Tomáš Volinský a Karel Brůžek. Protože však veškeré soutěživé akce odpadly, bylo i zvolení komise bezvýsledné.

Do nově utvořené komise zdravotní byli dne 17. února zvoleni Josef Tischler a Marie Píchová.

Dne 2. prosince jako referent pro vnitřní obchod byl zvolen Karel Brůžek.

Soudcem z lidu byla 20. ledna zvolena Kateřina Zmeškalová z č. p. 27.

Sbírka na Koreu byla účinně propagována 14. října. Občané, zaměstnaní v městských podnicích na ni přispěli každý na svém pracovišti.

Sběr škůdců a postřik stromů: Dne 26. června bylo jednáno o zlepšení hledací služby mandelinky bramborové a 5. srpna bylo hlášeno, že byly na jednom poli nalezeny její larvy. Místo výskytu bylo posypáno.

Na zahradách vyakčněných rolníků Krže a Bendíka bylo třeba provést postřik ovocných stromů, ohrožených škůdci. Za materiál k postřiku se k 20. lednu vydalo 881 Kč.

Zprávy o postupu polních prací podával v MNV pravidelně zemědělský referent Tomáš Volinský. Učinil tak dne 24. března, kdy podával hlášení o průběhu jarních prací, dne 21. dubna o váznoucí výsadbě brambor a lnu, dne 5. května o dosud nevysazených 7 hektarech brambor a 15 arů lnu. Dne 16. června hlásil o stavu senoseče, kterou zdržovalo špatné počasí. Dne 21. července a 19. srpna o postupu žní. Konstatoval, že JZD vázne s kosením obilí. Dne 25. listopadu referoval o postupu podzimních prací.

Práce ČSM: V červenci bylo svěřeno místnímu ČSM zorganizovat trhání třešní ze stromů kolem okresní silnice, což se podařilo provést. Jinak se činnost ČSM neprojevila. V ČSM byli František Král (předseda), Milena Pfefferová, Marie Píchová, Josef Pfleger z Vyhlídek a Vratislav Brůžek.

Kulturní činnost, kterou jsme očekávali v souvislosti se založením JZD v naší obci, se bohužel nijak nerozvíjela. Nebyla iniciativa ani mezi mládeží, ani jinde a činitelé z okresu, ze státního filmu a jiných kulturních korporací se v obci po celý rok neobjevili. Je toho třeba velmi litovat, neboť život našich občanů nabyl tíživého, jednostranného rázu, vystiženého případně jedním z občanů: „My pro samou dřinu nemáme čas na kulturu!“

Dne 1. září se objevili v obecním hostinci členové souboru, který poslal do Hlincové Hory KNV v Českých Budějovicích, za účelem agitace pro JZD. Účast občanů byla minimální a agitka prošla bez zájmu. Po ní se konala schůze JZD.

I ostatní akce v oblasti kultury, pokud je měl provádět MNV, probíhaly bez valného zájmu občanů. Tak tomu bylo o slavnostní schůzi dne 8. května, na které se měly zhodnotit závazky k 1. máji a na níž předseda promluvil o významu 9. května, když hovořil na téma: „Pro naši práci je mír nutný!“ Rovněž přípis KNV z 14. října o akci na zvelebování obcí v českobudějovickém okresu v roce 1954 nenašel u občanů žádný ohlas. Nebylo pro to lidí.

Propuštění Jana Krže a Václava Bendíka z vazby trestního soudu se stalo během roku 1953 na základě podaných žádostí obou odsouzenců za zkrácení doby trestu a na základě posudku MNV, který ve prospěch Jana Krže, byl odeslán dne 12. října 1953. Jan Krž byl propuštěn z vazby dne 4. listopadu 1953. Václav Bendík v souvislosti s květnovou amnestií až v květnu 1954. Oba se odebrali ke svým rodinám a do zaměstnání na státních statcích jim vykázaných. 

Rok 1954

Vstupem do roku 1954 nastalo pro občany celé republiky období příprav pro důležité politické události, které se měly v tomto novém roce uskutečnit. Byly to především volby do Místních národních výborů, k nimž mělo dojít v květnu t. r. a to ve znamení nerozborné jednoty národa sdruženého v Národní frontě, jednoty, která měla manifestovat imperialistickému západu, dychtícímu po rozvrácení a tím zeslabení našich řad, žulovou hráz našeho pracujícího lidu, vedeného Komunistickou stranou Československou k socializmu. O tuto žulovou hráz jednoty a znásobené síly našeho národa, jednoho z předních členů tábora míru, sdruženého kolem SSSR, se měly roztříštit provokativní snahy západních válečných paličů i jiných temných sil, jimž nejde o nic jiného ve světě, než o zvrat kola dějin a znovunastolení prohnilého kapitalizmu, určeného k brzkému zániku.

Vedle květnových voleb do MNV mělo na podzim t. r. dojít k volbám do Národního shromážděné a tu opět bylo cílem se ukázat před světem v plné jednotě a síle národa, odhodlaného v úloze stalinské přední „úderné brigády“ razit nezadržitelně nejen cestu k socializmu, ale i v poslání předního bojovníka za mír vysoko pozvednout heslo dorozumění a pokojného spolužití s dělným lidem všech ras a národů.

Bylo povinností občanů i naší obce, aby plně dostálo všem těmto důležitým úkolům, proto poctivě se na ně připravit a důstojně se přičinit o jejich splnění.

Činnost MNV: Schůze rady i pléna MNV se konaly v tomto roce pravidelně ve stanovených lhůtách. Na schůzi rady dne 6. ledna byl zvolen za referenta pro vnitřní obchod s. František Frolík.

Do stálé rozpočtové komise při MNV byly na téže schůzi zvoleni Karel Brůžek, Marie Píchová a František Havel.

Za zástupce MNV před Státní bankou byli zvoleni Václav Pfeffer a Karel Brůžek.

Na instruktáž pracovníků pro styk se Státní bankou byli posláni Karel Brůžek a Marie Píchová.

Ostatní jarní schůze byly přípravou ke květnovým volbám do MNV.

Na schůzi dne 27. června se referovalo o zasedání OV KSČ a MNV z 20. 8. 1954. Projednávala se i záležitost neobdělané půdy rolnice Marie Havlové, která chtěla prodat své hospodářství. Bylo usneseno, aby eventuální nový majitel živnosti se zavázal, že půdu obdělá a splní dodávky.

Plánovaný stav živočišné výroby byl podroben kontrole. Zjistilo se, že soukromý sektor jej má splněný, JZD plní nad plán.

Nový honební výbor. Ve věci honitby bylo ujednáno dne 27. července t. r., aby byl zvolen nový honební výbor, jenž má být sedmičlenný (společně s honebním výborem v Dubičném). Z Hlincové Hory do něho byli zvoleni Josef Tischler, Tomáš Volinský, Jan Zmeškal a Václav Pfeffer.

Přípravy na volby do MNV. Na schůzi rady MNV dne 3. března t. r. instruktor František Hronek informoval členy o volbách do MNV a o sestavení volebních seznamů. Na další schůzi rady MNV 10. března referoval František Hronek o volebním zákonu a podal vysvětlení k volebním komisím.

Na schůzi pléna dne 12. března instruktor František Hronek seznámil členy s volebním právem a nastínil průběh volebního procesu. Na téže schůzi byl podán návrh na volbu volební komise. Do té pak byli zvoleni František Havel, Jan Zmeškal, Kubíčková Julie, František Frolík a Karel Voráček.

Do okrskové (urnové) komise byli zvoleni Anna Šťástková, František Zmeškal a Karel Brůžek.

Den voleb byl určen na neděli dne 16. května 1954.

Volby do MNV. Místních voličů bylo 65, kteří se všichni k volbám dostavili a měli už v 11 hodin odvoleno. Volební místnost byla v místním hostinci. Ve 12 hodin přijel do naší obce ve dvou autech vojenský pěvecký soubor v počtu 30 mužů pod velením poručíka. Soubor vystoupil s pořadem veselých a národních písní, a když pořad skončil, členové souboru v naší obci odvolili. Po 18. hodině bylo sčítání hlasů a jeho výsledek byl, že třetina hlasů byla proti jednotné kandidátce a dvě třetiny pro. (Všeobecně se tradovalo, že vojáci přijeli proto, že bolševici zjistili, že volby pro ně skončily fiaskem a bylo třeba jejich výsledek zvrátit.)

Dne 25. května byly za přítomnosti Františka Hronka podány na plenární schůzi MNV směrnice k ustavující schůzi. Vedení schůze bylo po té předáno nejstaršímu členu MNV Tomášovi Volinskému. Pak vyla vykonána volba mandátové komise, do které byli zvoleni Karel Voráček, František Kándl a František Frolík.

Odstupující předseda MNV Václav Pfeffer seznámil kandidáty nového MNV s pracemi, které nebyly dokončeny a jejichž provedení bude jejich úkolem.

Tomáš Volinský přečetl návrh místní organizace KSČ na předsedu MNV s Josefa Tischlera, který pak byl všemi hlasy zvolen. Nový předseda se ujal vedení schůze.

Po té byla provedena volba ostatních funkcionářů. Tajemníkem byl zvolen Rudolf Brůžek a za člena rady Jakub Pícha.

Předsedou zemědělské komise byl zvolen          Tomáš Volinský

Předsedou finanční komise                                   František Frolík

Předsedou osvětové komise                                  Karel Voráček

Zvolení členové složili slib.

Dne 12 června 1954 byly doplňující volby do MNV.

Do zemědělské komise byl zvolen Václav Pfeffer, stávající předseda JZD. Do zdravotní komise Julie Kubíčková a do finanční František Kándl. Do osvětové komise byl přibrán František Král, jemuž byla svěřena funkce knihovníka obecní knihovny.

Volby do Národního shromáždění. Podzimní schůze rady i pléna MNV byly opět přípravovou členů na volby do NS. O všech fázích voleb informoval členy instruktor František Houdek.

Do místní volební komise vyli zvoleni František Frolík – předseda, Josef Tischler, Rudolf Brůžek. Do okrskové volební komise byli zvoleni Anna Králová, Anna Šťástková a Václav Pfeffer.

Vlastní volby připadly na neděli dne 28. listopadu 1954. Kandidátem do NS za naši obec byl Jan Kouba, předseda JZD v Komařicích.

Voleb se zúčastnili všichni místní voliči do jednoho. Poslední volič odvolil ve 12 hodin. Volební síň byla v místním hostinci, urna byla v hostinském sálu, jehož slavnostní výzdoba napomáhala sváteční náladě voličů, přistupujících s pocitem odpovědnosti k svobodným, demokratickým volbám pod heslem národní jednoty a stupňovaného boje za mír ve světě. Průběh voleb byl důstojný a povznášející. Kandidát s. Jan Kouba prošel volbami vítězně.

Činnost JZD v naší obci. Zvláštní péče MNV byla věnována JZD, které se dosud nezbavilo počátečních potíží a během roku 1954 prodělávalo těžkou krizi, zaviněnou nespokojeností některých členů s technicko – hospodářskou úpravou pozemků a jejich nechuti k překonání těžkých počátečních překážek. Ke krizi se přidružily i nesnáze agrotechnického rázu. V červnu se dostavily dlouhotrvající deště, které způsobily mnoho škod na pícninách i na polích, zejména na žitě a na pšenici. Trvalá nepohoda způsobila, že ke žním došlo roku 1954 opožděně a to až o měsíc proti normálnímu stavu. Obilí se začalo sekat teprve kolem 6. srpna (pšenice) a žně se tak protáhly až do měsíce září.

Zatímco žita a pšenice bylo málo, oves byl bohatý na zrno. Ke sklizni obilí, které opět počasí nepřálo, takže žita sála v mandelách ještě 26. srpna na polích, neboť nebylo možno je za sucha svézt. (mandel – kupka sestavená z patnácti snopů, snop – svazek obilí vyráběný při žních za účelem zabránění provlhnutí) Na pomoc přicházeli brigádníci jednak z místní organizace KSČ v Rudolfově pod vedením místního tajemníka s Pejchara (pracovali v Hlincové Hoře 15. a 29. srpna), jednak brigádníci z depa ČSD v Českých Budějovicích, kteří nad naším JZD převzali patronát. Do Hlincové Hory posílali své pracovníky od 20. srpna do 5. září. Účastnili se hlavně práce při mlácení, při svážení obilí a dne 5. září v počtu dvaceti osob se přičinili o definitivní svoz obilí a to právě ke dni, který byl JZD stanoven jako poslední den dodávky.

Stísněné poměry v JZD zabránily tomu, aby se něco nového postavilo a aby se zlepšil vepřín a teletník, umístěné v nevyhovujících stájích a kůlnách bývalého Bendíkova statku, takže na živočišné výrobě kvůli tomu JZD utrpělo značné ztráty. Z původních plánů výstavby nového kravina a vepřína, ze zřízení vzorné drůbežárny, z elektrického čerpadla vody se nic neuskutečnilo. Zejména umístění vepřína v nezdravých a tmavých Bendíkových stájích se ukázalo jako zhoubné pro odchov podsvinčat, stejně nehygienické bylo i umístění telat pod kůlnou Bendíkova dvora i jejich výběh do zahrady, změněné zčásti v močál. Všechny tyto nedostatky bude třeba odstranit.

Krize v JZD byla řešena na členské schůzi dne 9. září 1954, na které podali odhlášky z JZD ti členové, kteří nesouhlasili s vedením JZD a kteří byli dosavadními poměry v JZD krajně znechuceni, slibujíc si od samostatného hospodaření lepší existenční podmínky. Odhlášky podali František Kándl, Josef Kándl, Kateřina Zmeškalová, Marie Tischlerová a Marie Bumbová. Jejich odhlášení bylo přijato.

Vystoupením pěti členů se ovšem podstatně oslabila členská základna JZD, takže obhospodařování celkové výměry orné půdy (se zabranými poli obou vyakčněných rolníků) se stalo pro JZD nesnadným problémem. Ten byl prozatím vyřešen tak, že 16 ha půdy zůstalo neobděláno – což ovšem je proti duch oněch směrnic, na jakých se usnesl 10. sjezd KSČ, jasně určující poslání zemědělských pracovníků: Ani píď půdy nenechat neobdělánu, zvýšit hektarové výnosy a jednou provždy skoncovat se zaostáváním zemědělské výroby!" Bude proto úkolem nejen členů JZD, ale i všech zemědělských pracovníků a individuálně hospodařících rolníků v naší obci, aby přiložili ruku k dílu a napravili, co se při dobré vůli snadno dá napravit.

Zvláštní uznání zasluhují dva hoši – František Havel a Vratislav Schneider, kteří se naučili řídit pod vedením s Václava Pfeffera traktor a ovládat samovaz a kteří o žních vykonali velký kus práce. Posekali řadu polí a přispěli tak významně k zdolání velkého úkolu, před nímž stálo JZD. Čest jejich práci!

Rovněž je hoden uznání s. Jaroslav Frolík, traktorista STS v Českých Budějovicích, který splnil velký úkol při žních a osvědčil se jako výborný pracovník.

Předsedovi JZD Václavu Pfefferovi přísluší zásluha o to, že s obdivuhodnou vytrvalostí sháněl garnituru traktoru, samovazu a vozů na gumových kolech, s nimiž platně zasáhl do žňových prací, uplatňuje na nich své řidičské a strojnické schopnosti.

Kultura na vesnici. Letos byl rok na kulturní podniky štědřejší. Pojízdné kino se objevilo v naší obci pětkrát a pětkrát bylo filmové představení v sálu místního hostince hojně navštíveno. Záslužnou věcí je, že se při té příležitosti v sále uspořádá malý knižní trh, takže občané a zejména mládež má možnost seznámit se s dobrou knihou.

Filmové večery v roce 1954 pořádal propagační odbor Rovnosti. Z českých filmů byly uvedeny Tajemství krve, Zítra se bude tančit všude a Cirkus bude. Z filmů NDR Osudy žen a jeden film ruský.

Sekvestrované lesy a rybníky. Kržovy lesy byly přiděleny lesní správě v Hluboké. Před tím celý konfiskát lesů obhospodařovalo v roce 1954 JZD v Hlincové Hoře. Bendíkovo rybníky připadly rybniční správě v Třeboni.

Opravy, úpravy a adaptace. Dne 24. února bylo usneseno, aby byla nově vydlážděna chodba v obecním hostinci v délce 6 m.

Pro kancelář MNV byla zakoupena nová kamna a deset židlí. Byla opatřena zástěna pro volby. Pro úpravy krytu na obecní studnu bylo zakoupeno řezivo. Byla provedena kanalizace po levé straně návsi, pro kterou byly zakoupeny roury z Uhelných skladů.

Sběry. Akce sběru mandelinky bramborové byla stanovena na schůzi rady MNV z 21. 8. Zúčastnilo se jí však málo občanů.

Sběr šrotu byl prováděn v letních a podzimních měsících a dokončen v říjnu 1954. Šrot měl být odvezen po dohodě s Jednotou a Sběrnými surovinami (podle usnesení rady MNV z 30. 10. 1954).

Plesy a zábavy. 19. února 1954 pořádali myslivci (předseda Sysel z Českých Budějovic) v obecním hostinci ples za četné účasti hostí z místa a z okolí.

22. června 1954 byla pořádána pouťová zábava. Dopoledne byla v místní kapli sloužena mše svatá, odpoledne požehnání a večer byla v obecním hostinci taneční zábava.

 Trestní komise se ustavila na členské schůzi MNV dne 21. 8. 1954. Byli do ní zvoleni František Frolík, Jakub Pícha, Jan Novotný a Julie Kubíčková.

Příděl a směna pozemků. Na členské schůzi 25. 9. 1954 se mělo projednávat vyčlenění půdy těch zemědělců, kteří byli členy JZD a kteří z JZD vystupovali. Protože se objevily nesnáze s jejich přídělem, byl požádán ONV (zemědělský odbor), aby učinil příslušné kroky. JZD si chtělo podržet jen 65 ha půdy a zbytek dávalo k dispozici NV. MNV žádal, aby ONV provedení celé akce uspíšil, aby prodléváním nebyl narušován osevní plán. Na schůzi rady MNV z 25. 9. 1954 bylo určeno, aby předseda MNV došel na ONV a vše osobně projednal. 30. 10. 1954 bylo na schůzi rady MNV konstatováno, že všechna půda byla obdělána s výjimkou 16.85 ha, k nimž se nikdo nehlásil a o nichž se ONV dosud nevyjádřil-Zemědělci, kteří vystoupili z JZD, chtěli dostat napřed svoji vlastní půdu a zbytek do jejich výměry chtěli převzít z honů, které JZD vyčlenilo (jednalo se o tom na schůzi rady MNV 8. 10. 1954). Do konce roku se záležitost s přídělem vyčleněné půdy nevyřešila a situace byla taková, jak bylo výše uvedeno.

Autobusová linka České Budějovice – Hlincová Hora – Zvíkov – Třeboň.  Podle rozhodnutí ředitelství ČSAD v Třeboni měla být zřízena tato linka, tak důležitá pro naši obec, která už byla navržena roku 1933 Jihočeskou autodopravou a pro jejíž návrh se tehdejší občanský výbor hlincohorský souhlasně vyslovil dne 17. 6. 1933. Provoz linky byl však tehdy zamítnut prý pro nebezpečí jízdy po serpentinách silnice!

Po 22 letech přišel na MNV dotaz po doporučení této linky od ředitelství ČSAD v Třeboni a ten o něm v radě NV jednal dne 10. 12. 1954. Samozřejmě, že se k návrhu zřízení linky postavil kladně.

Provoz na lince byl zahájen až dne 28. února 1955. Stanice Hlincová Hora byla umístěna na silnici před kaplí. Cena z Českých Budějovic (autobusového nádraží) do Hlincové Hory byla stanovena na 2,60 Kč a z Hlincové Hory do Třeboně 6 Kč.

Dodávky byly v soukromém sektoru i v JZD splněny na 100%

Dodávky v soukromém sektoru

Dodávky JZD

pšenice

5038

kg

6192

kg

žito

8536

kg

7807

kg

ječmen

1780

kg

 

kg

oves

3973

kg

2960

kg

seno

1698

kg

1889

kg

brambory

40 568

kg

42 399

kg

vejce

11 389

ks

6755

ks

vlna

9.5

kg

13.2

kg

maso hovězí

4571

kg

4937

kg

maso vepřové

2914

kg

2913

kg

mléko

26 992

l

24 684

l

řepka

 

kg

816

kg

mák

 

kg

143

kg

luštěniny

 

kg

135

kg

drůbež

 

kg

141

kg

Rok 1955

Rok 1955 byl přípravným rokem pro vstup do naší druhé pětiletky, která měla začít 1. lednem 1956. Došlo v něm k dalšímu rozmachu průmyslu, zejména těžkého a k usilovné práci o zvýšení těžby uhlí a o rozvinutí zemědělské výroby, která však v celku pokulhávala za průmyslovou výrobou. V tom směru určovala směrnice KSČ i vláda, pečujíc zároveň o jejich plnění. Skvělé výsledky našich pracujících, zejména výrobky těžkého průmyslu, stroje, lokomotivy, zařízení továren, železniční vozy, auta, motocykly aj., byly předmětem obdivu ciziny všude tam, kde se ČSR účastnila výstav a veletrhů. V lecčems dosáhli naši konstruktéři překvapujících úspěchů, jako např. při konstrukci textilních stavů, u nichž kapka vody nahrazuje složitý mechanizmus. Tyto úspěchy našich pracujících, rostoucí blahobyt a pravidelné již každodenní snižování cen za socialistického řádu budily závist nepřátelské ciziny, která neustala v úsilí znepokojovat klidnou hladinu našeho života, štvát proti nám a i zločinnými prostředky narušovat plodnou práci našeho lidu. Největší podíl na tomto nepřátelském štvaní měla vysílačka Svobodné Evropy v Mnichově a pak americká společnost, která nad naše města a vesnice vysílala vzduchem spoustu balónů zatížené metráky štvavých tiskovin, rozmetávaných po polích a lesích s minimálním účinkem, protože lid vědom si své síly a úspěchů své práce, oceňoval slaboduchý obsah těchto tiskovin podle jeho hodnoty – tiskoviny pálil a dával do sběru papíru.

Emigrující reakce, poučená smutnými zážitky v koncentrácích, nebo v trpkých cizích službách, využila mnohdy ráda prezidentovy amnestie, vyzývající k beztrestnému návratu do vlasti, a tak od podzimu 1955 se vraceli do republiky lidé, kteří před léty emigrovali a teď se vraceli a zapojovali se do práce po boku ostatního lidu. Mizivá část emigrantů zůstala ještě za hranicemi a v cizích službách ostouzela naši republiku a štvala proti ní. Jako celek podléhala neodvratnému mravnímu i stranickému rozkladu.

Světový stav soužití národů dával silnou naději na udržení míru a toto zlepšení politického ovzduší, o něž měl zásluhu především SSSR, bojující o mírové řešení všech sporných otázek mezi národy, znamenitě přispělo k tvořivé práci a k budovatelskému úsilí našeho pracujícího lidu, kráčejícího neúchylně cestou k socializmu.

V obci: Z celkové rozlohy zemědělské půdy zbývalo neobděláno 16.85 ha, ke kterým se nikdo nehlásil a jejichž přídělu měl rozhodnout ONV, který však s rozhodnutím dlouho otálel. Ani v lednu 1955 nebyl ještě výsledek rozhodnutí ONV naší obci znám. Na schůzi rady MNV dne 8. února 1955 byla přítomna zástupkyně ONV s. Milisderfrová, která navrhovala svolání veřejné schůze všech zemědělců v obci, na níž se měla otázka neobdělané půdy rozřešit. Též navrhovala uzavírání závazků na zvýšený výnos půdy k nastávajícímu 10. výročí osvobození vlasti Rudou Armádou. Schůze zemědělců měla být svolána na den 3. března 1955 a měl se jí zúčastnit zástupce ONV s. Kobylka. S. Kobylka spolu s předsedou MNV s Josefem Tischlerem obešli všechny občany, aby se uvolili dobrovolně obdělat ladem ležící půdu, celkem však bez úspěchu. Jediný předseda s. Tischler se uvolil obdělat 0.5 ha půdy. V dubnu, když už období jarních prací vrcholilo, se rozhodlo, aby se pro příděl neobdělané půdy použilo §55 a tak se i stalo. Františku Jakschovi byla k obdělání přidělena půda o výměře 1.25 ha a Václavu Zemanovi o výměře 1.10 ha. Zbytek neobdělané půdy o výměře 1.45 ha patřil k usedlosti č. p. 16 Marii Havlové, která chtěla svou živnost prodat, a proto nechala půdu ležet ladem. Nakonec přece jen došlo osobní dohodou k rozebrání a obdělání pozemků tímto způsobem: JZD Hlincová Hora si vzalo 7 ha, František Jaksch 1.25 ha, Václav Zeman 1.1 ha, Jan Zmeškal 62 a, Karel Frolík 1.25 ha, František Kándl 66 a, Josef Kándl 2.3 ha, Josef Tischler 95 a, František Bumba 62 a a 1.1 ha si vzala Myslivecká jednota (pro Dubičné a Hlincovou Horu) k zalesnění. Dne 25. března 1955 byly o převzetí pozemků uzavřeny smlouvy s ONV s podmínkami, že držitelé zůstanou 2 roky bez dodávkové povinnosti a 3. rok s 50% dodávkovou povinností.

Nábor pracovních sil do zemědělství. Na schůzi rady MNV dne 26. února 1955 se projednával nařizovaný nábor pracovních sil do zemědělství, jichž se ukazoval fatální nedostatek vzhledem k provádění směrnic strany a vlády, počítajících se zvýšenými výnosy půdy. Předseda místní organizace KSČ František Frolík navrhl, aby se do soupisu zemědělců v obci pojali soukromě hospodařící zemědělci i členové JZD, kteří jsou v pracovním poměru. Naše obec je v otázce náboru pracovních sil do zemědělství v nevýhodě tím, že všichni zemědělci, pokud v obci jsou, jsou většinou staří lidé (přes 50 let) a dorost není. Pokud nějaký dorost je, věnují se synové a dcery našich zemědělců převážně jiným zaměstnáním, nikoliv zemědělství, až na dva případy (dcery předsedy JZD Václava Pfeffera).

Průběh polního obhospodařování. Jaro 1955 nebylo pro polní práce příznivé. Jejich postup byl proto ještě počátkem dubna pozastaven špatným počasím, zhoršovaným častými dešti, kvůli kterým se nemohlo do polí s potahem. Muselo se čekat, až pole oschnou. Pak však byly práce s urychlením dokončovány, takže se podle plánu zaselo a obdělalo. Dne 5. května bylo na schůzi rady konstatováno, že plán setí byl splněn na 97%. Zaseto neměli Marie Havlová (chystala se živnost prodat), František Jaksch a Václav Zeman (oba na půdě přidělené podle §55). Opožděné obdělání polí mělo za následek i opožděné zrání a tím žně posunuté až do konce srpna. Do 10. září byly však vykoupeny všechny dodávky. Výmlat šel velmi hladce. Podzimní práce byly pro příznivé počasí skončeny včas.

Činnost JZD Hlincová Hora. Po vystoupení pěti členů z JZD se zbylí členové s předsedou Václavem Pfefferem v čele pustili do práce, která letošního roku nebyla lehká. Při ztenčené členské základně šlo o včasné obdělání polí v agrotechnické lhůtě, v čemž vadilo trvale špatné počasí, o obstarávání nehotového vepřína, špatného teletníku, kravína a provizorní slepičárny i o udržování vlastních a obstarávání cizích hospodářských strojů, což všechno vyžadovalo intenzivní, namnoze nesnadné a vysilující práce.

Během celého roku se budoval nový vepřín na bývalém Bendíkově dvoře, zřizovaný podle moderních zásad, prostorný a vzdušný, do něhož elektřina bude dodávat světlo i vodu, vedenou z kašny nově položeným potrubím: Teletník a kravín nebylo zatím povoleno budovat. Také slepičárna zůstala umístěna z části v bývalém bytě Bendíků a z části ve dvou provizorních „útulcích,“ zřízených z vyřazených vagónů k motorovému vlaku a postavených na obecní zahradě.

Jarní práce vázly pro nepříznivé počasí, zrání úrody bylo opožděné, žňové práce začaly až v srpnu a protáhly se až do září. Na žně přišli vypomáhat brigádníci z výtopny depa nádraží v Českých Budějovicích, která měla patronát nad naším JZD. Obětavost brigádníků z tohoto depa zasluhuje si uznání a přímo obdiv. Téměř po celý měsíc srpen, den co den přijíždělo do Hlincové Hory pět až deset brigádníků, mužů i žen, kteří vypomáhali při sklizni a při výmlatu. Ráno je auto výtopny přivezlo, v poledne jim přivezlo oběd a v pět hodin je opět odváželo. Zaměstnanci výtopny učinili závazek, že každý člen odpracuje 8 hodin, což činilo několik set hodin. Výstavbu vepřína prováděli rovněž zaměstnanci výtopny v rámci patronátní pomoci. Vedle brigádníků z výtopny depa přicházeli vypomáhat i brigádníci z města Rudolfova.

Sklizeň byla nesnadná, protože žito a oves polehaly po deštích a nebylo je možno kosit samovazem, nýbrž převážně ručně. Na pokosení a vymlácení řepky dodala STS kombajn, ale ten měl defekt a bylo jej nutno spravovat. Hladkému výmlatu byly na závadu pochroumané garnitury mlátiček na elektrický pohon (mlátičky s výfukem slámy na stoh). Z nichž první vůbec nepracovala a druhá až po několikeré opravě. Mlátilo se venku, stoh se stavěl na poli před zahradou Pfefferů.

Přes potíže se sklizní se spěchalo s odevzdávkou a úřady urgovaly její urychlení. Do 10. září byly všechny dodávky splněny.

JZD samo mělo k běžným pracím k dispozici starý traktor z loňska, který se během roku stal neupotřebitelným a nově opatřený traktor „Zetor 25“ konal výborné služby až do úplného opotřebování. Většinu řidičské pohotovosti osvědčoval sám předseda JZD s. Václav Pfeffer, jehož vydatným pomocníkem byl mladý a nadšený pracovník Vratislav Schneider (nevlastní syn tajemníka MNV Rudolfa Brůžka), který zasluhuje i letos uznání za svou práci.

Výsledky práce JZD byly přes všechna provizorní zařízení, nehotovost v normalizaci práce družstevníků, přes nedostatek nutné kontroly a proto i přes častou osobní nevůli členů, celkem dobré.

Jako dobrá pracovnice se osvědčila členka JZD Anna Králová, starající se o drůbežárnu, která se přičinila o nejvyšší snůšku vajec v okrese za rok 1955, za což JZD v Hlincové Hoře obdrželo čestné uznání, datované dnem 2. března 1956.

Nový hostinský. Dne 14. února 1955 byla vzata na vědomí výpověď dosavadního nájemce obecního hostince Františka Kočvary z bytu i hostinství. Hostinec i byt by měl být uvolněny ke dni 21. června 1955. Při dosazení nového hostinského bylo podmínkou, danou ONV a dohodnutou mezi ONV, JZD a Jednotou, aby jeho volba vzešla z dohody všech z dohody všech institucí. MNV zvláště zdůrazňoval, aby nový hostinský byl osobou spolehlivou a důvěryhodnou, protože v hostinci je umístěn veřejný telefon a hostinský má možnost přijímat různé zprávy, soukromé i úřední. Dne 13. listopadu 1955 určila jednota za nového hostinského pro náš hostinec Petra Hutníka z Nedabyle (přistěhoval se do Hlincové Hory s manželkou Libuší a s dvěma dětmi), který vedlejším zaměstnáním je šofér u krajského bibliobusu.

Prodej živnosti č. p. 16. Marie Havlová zažádala MNV o schválení prodeje své živnosti č. p. 16, což bylo projednáno v radě MNV dne 16. června 1955 a v plénu 19. července 1955. Prodej byl povolen Marii Havlové s podmínkou, že nový majitel splní všechny závazky vůči státu. Nový majitel Václav Michalec, výkonný zemědělec z Chotýčan, byl doporučen jako spolehlivý plnič dodávek a proto mu byla koupě usedlosti schválena.

Marie Havlová se odstěhovala do Lišova ke svému synovi, truhlářskému mistrovi.

Konfiskáty lesů odevzdány správě státních lesů. Konfiskáty lesů vyakčněných zemědělců Jana Krže a Václava Bendíka měly být předány správě státních lesů. Jednalo se o tom v radě MNV dne 12. února 1955, kde bylo usneseno, aby byla připravena čísla parcel a odevzdání aby bylo provedeno protokolárně, což se i stalo. Z celého konfiskátu byly ubrány 3a lesní cesty, kterýžto pozemek zůstal obci (šlo o cestu lesem k obecnímu lomu za stavením s. Brůžka).

Akce zpřesnění evidenčních listů. V květnu 1955 došlo k provedení akce zpřesnění evidenčních listů. Bylo usneseno, aby akce byla prováděna postupně od zemědělce k zemědělci, aby se každému vypsaly parcely, aby se zkontrolovaly součty výměr a aby se srovnaly se závodovými listy. Inženýr, provádějící ÚTH (technicko – hospodářskou úpravu, dal pak celý elaborát rozmnožit, tak že se bylo možno držet přesných výměr. Provádění celé akce se účastnil předseda MNV Josef Tischler, tajemník Rudolf Brůžek a předseda zemědělské komise Tomáš Volinský.

Oslava 10. výročí osvobození Rudou Armádou. Podle usnesení porady z 27. dubna 1955 se konala dne 9. května 1955 v Hlincové Hoře oslava 10. výročí osvobození Rudou Armádou za účasti všech složek NF, sdružení a spolků v obci. Při oslavě zástupci MNV položili kytici k památníku Rudoarmějce v obci, u něhož čestnou stráž drželi členové místního požárního družstva, za účasti občanů, které se k této pietní akci sešlo. K slavnosti se dostavili i zástupci SBS z Rudolfova a delegáti ČSPS.

Dne 7. května se konala slavnostní schůze MNV, na které s. Hronek měl proslov na téma „10 let tvůrčí práce a budování v Českobudějovickém kraji.“ Také soudruh předseda MNV Josef Tischler podal přehled práce v obci za uplynulých 10 let a naznačil, co je třeba ještě provést podle plánu z roku 1954. Schůze byla zakončena vzpomínkovou diskuzí o květnových dnech 1945.

Zábavy a filmové večery. Přesto, že obecní hostinec byl od května bez hostinského, hlincohorská mládež uspořádala tradiční pouťovou zábavu dne 26. června 1955 (v neděli) a vyzvala proto ředitelství Jednoty v Rudolfově, aby k této zábavě vyslalo svého výčepního, což se stalo a zábava spojená s Kuthanovou hudbou z Libína a s tancem, se vydařila.

I letos uspořádal DČSP několik filmových večerů v sále místního obecního hostince v letní sezóně (v červenci a srpnu). Byly promítány filmy Anna proletářka, Filosofská historie a Tajemství krve.

Soutěž obecních kronik. V březnu se uspořádala z iniciativy kulturního odboru KNV krajská soutěž Pamětních knih. Mezi přihlášenými byla i Pamětní kniha Hlincové Hory. V červnu byli předvoláni kulturní referenti obcí do krajského muzea v Českých Budějovicích, kde mezi patnácti vystavenými Pamětními knihami, určenými k odměně, byla i naše Pamětní kniha a to na šestém místě. Na prvním místě byla Pamětní kniha Veselí nad Lužnicí, jejíž pisatel byl i spolupořadatelem soutěže. Předvolaným referentům bylo jako odměna (a s ní i cena soutěže) odevzdáno album 20 leptů malíře Oty Matouška „Šumavské motivy.“

Čestné občanství Hlincové Hory bylo uděleno rozhodnutím rady MNV ze dne 7. září 1955 a po schválení pléna ze dne 20. září t. r. pisateli této pamětní knihy za sepsání „Kroniky Nícovy Hory, dnešní Hlincové Hory,“ jejíž strojopisný exemplář autor dal MNV do úschovy, jakož i za jiné zásluhy o obec.

Dodávky za rok 1955 byly v soukromém sektoru splněny v rámci obce na 100% přes to, že někteří zemědělci zůstali dlužni mléko.

JZD skoro ve všech položkách dodalo víc, než bylo předepsáno:

 

Mělo být dodáno

 

Bylo dodáno

 

vepřové maso

12.3

q

18.4

q

hovězí maso

27.57

q

31.7

q

mléko

14 604

l

19 600

l

vejce

5425

ks

17 300

ks

řepka

8.6

q

16

q

brambory

174.26

q

nebylo dodáno – nahrazeno vlnou

 

vlna

13

kg

43

kg

obilí

94.44

q

106

q

a to:

pšenice                      25q

ječmen                       14q

žito                             45q

oves                            22q

seno                           16q 

Rok 1956

Rok 1956 – první rok druhé československé pětiletky, znamenal nové zvýšení průmyslové výroby, zvláště těžkého průmyslu, ale i podstatné rozšíření lehkého průmyslu, což předpokládalo zvýšenou těžbu uhlí i kovů. Všestranná snaha zvýšit zaostávající zemědělskou výrobu vedla k intenzivnímu zakládání JZD a k mechanizaci zemědělské práce v nejširším měřítku. V popředí státní péče stála nejen exploatace dosavadních ložisek a nalezišť, ale i pátrání po nových a jejich otvírání. Zaváděla se elektrifikace odlehlých území a prováděly se stavby mohutných vodních přehrad, které mají zajistit v nejbližší době dodávku elektrického proudu. Ohromný rozmach průmyslové výroby umožňoval účast našeho dělnictva na výstavbě továren a průmyslových podniků v cizích zemích, naše výrobky šly do celého světa, kde všude si dobyly svou solidností obliby a uznání a vítězily v soutěži s výrobky jiných zemí.

Nepřátelé z kapitalistického západu, pokračujíce ve „studené válce,“ snažili se v lecčems narušit mírové úsilí a tvořivou výstavbu zemí socializmu, které však osvědčily příkladnou jednotu a spolupráci a vytvořily tak pevnou hráz, o kterou se rozbíjí všechny pokusy tohoto druhu.

V roce 1956 to byl dvojí nepřátelský pokus o rozdmýchání válečného požáru. První byl říjnový fašistický puč v Maďarsku, dlouho připravovaný a dotovaný penězi západních kazimírů. Jeho průběh názorně ukázal, jakými prostředky by si nepřátelé socializmu přáli uskutečnit svůj návrat ke kapitalizmu – násilím, zvěrstvy, vražděním a pleněním kulturních statků. Zákrokem Rudé Armády byl puč zlikvidován. Rudá Armáda pohotově stála maďarskému lidu po boku a nedala mu vyrvat z ruky dosažené úspěchy ve výstavbě socializmu.

Jiné ohnisko připravili imperialisté v Egyptě, kde pro spravedlivý požadavek egyptského lidu, aby Suezský průplav patřil Egyptu, vyvolali válečný konflikt. Ten však ztroskotal po nesmyslném útoku Britů (štvaných ministerským předsedou Edenem) na egyptské přístavy (v říjnu a listopadu), jednak pro statečný odpor Egypťanů samotných a pak i proto, že SSSP svou autoritou ve světě proti válečným choutkám imperialistů jasně určil meze, kam až se směl drzý agresor odvážit, aby pak sám, dost již pošramocený, nemusel na svou drzou agresi doplácet.

Uhašení těchto dvou vážných ohnisek neklidu a válečného nebezpečí, založených imperialisty podle jejich linie „politiky na pokraji války,“ našlo velký ohlas ve smýšlení našeho pracujícího lidu, chápajícího šlechetné úsilí SSSR, který do všech důsledků prováděl politiku míru a dorozumění mezi národy. Vždyť jen s ním může se dařit budovatelské práci lidových států, tvořících dnes s Čínskou lidovou republikou ohromnou mocenskou dílu s 9000 miliony obyvatel, bezmála s polovinou všeho civilizovaného lidstva na světě.

Těžký úkol naučit naše lidi si vážit a cenit výsledky socialistického řádu a státu, naučit je být hospodáři na vlastním, nezrazovat vlastní spolubojovníky, nepoškozovat vlastní spolupracovníky lajdáctvím, simulantstvím, sabotérstvím a rozkrádáním národního majetku, tento přetěžký úkol připadl k řešení KSČ i naší vládě a jen krůček za krůčkem bylo dosahováno dobrých výsledků v tomto boji za třídně uvědomělého a mravně vyspělého člověka socialistické éry.

I letos nepřátelský Západ se snažil propagandou v éteru a štvavými letáky narušit pokojnou budovatelskou práci našeho lidu, ale s žalostným výsledkem. Leckde ještě ležely po polích a lesích letáčky, rozhazované z balónů, ale většinou zůstaly nepovšimnuty. Praxi této dětinské propagandy se dostalo naprostého krachu. Patrně to uznali i sami organizátoři tohoto nesmyslu a tak od podzimu 1956 rozhazování letáků z balónů, vysílaných k nám od Mnichova, ustalo.

Činnost MNV. V pravidelně konaných schůzích rady MNV a v několika členských schůzích se jednalo především o řádném provádění sezónních polních prací, o dodržování agrotechnických lhůt k setbě obilnin a sázení brambor, jakož i o včasnou senoseč i sklizeň a po žních též o dodržení dodávkových povinností státu. Většinou JZD Hlincová Hora i soukromě hospodařící zemědělci plnili své úkoly včas, v dodávkových povinnostech plnilo JZD nad 100%, u soukromého sektoru dodávky vázly (zejména v mléce a hovězím masu) a neplniči byli od ONV trestáni pokutami. Potíže byly se zasetím lnu, protože krajský sklad nedodal včas osivo. Dodávky státu byly splněny 10. září 1956 a za včasné plnění dodávek obilí i brambor obdrželo MNV putovní vlajku, která byla přinesena z Rudolfova a dne 15. září 1956 na schůzi výboru byla předána předsedovi s. Josefu Tischlerovi.

Dne 15. prosince 1956 bylo na mimořádné schůzi rady MNV zástupcem ONV s. Broučkem jednáno o zaktivizování práce MNV na plnění vytyčených úkolů. Měla se zlepšit zejména práce v komisích MNV a také v NF. Schůze rady bylo určeno konat vždy první a třetí sobotu v měsíci. V úterý a v sobotu měl být úřední den od 10 do 22 hodin. Ve finanční komisi se mělo dbát na řádné placení poplatků. Ve výstavbě se měla provést úprava autobusové zastávky, zlepšit kanalizace, měl se oplotit park a zavést místní rozhlas. V zemědělské výrobě se mělo dbát na zvýšenou produkci zemědělských výrobků u JZD i v soukromém sektoru.

Úkolům, zejména ve výstavbě, však vadil nedostatek provozních prostředků, takže např. ke zřízení místního rozhlasu, tak potřebného pro JZD, nedošlo, protože na něj nebyly peníze.

Výbor žen nebyl ani v roce 1956 při MNV ustaven a hlincohorským ženám, které v naší obci mají početní převahu nad muži, se nedostalo účasti na obecních záležitostech.

Opravy a adaptace. Kancelář MNV je umístěna v domku č. p. 11 (v bývalé obecní pastoušce), v místnosti, která tím, že je v ní zároveň obecní knihovna, skříň s obecním archivem, pokladna a jiné rekvizity, je tak stísněná, že se v ní členské schůze mohou konat s omezením na nejnutnější prostor. Proto se na návrh tajemníka MNV Rudolfa Brůžka pomýšlelo na rozšíření místnosti odstraněním příčky, na úpravu vchodu aj. Poctivé úsilí zmíněného člena MNV však bylo brzděno tím, že peníze na nutnou adaptaci byly ONV odepřeny. Přesto byla adaptace nouzově provedena soukromou obětavostí navrhovatele. V domku je ještě jedna menší místnost, která by mohla být adaptována pro umístění knihovny a archivu. Leč to je zatím hudbou budoucnosti. Dnes je v oné menší místnosti uschována dřevěná socha sv. Jana Nepomuckého, přinesená z bývalé staré kapličky. Socha je dobrou lidovou prací a stojí za pečlivé uschování.

Opravu vyžadoval i obecní hostinec, v němž byla opravována okna v nájemcově bytě.

Obecní hostinec je neprodejný. Za takový byl prohlášen ONV u příležitosti podané žádosti nynějšího nájemce obecního hostince Petra Hutníka, který si chtěl obecní hostinec koupit. O jeho žádosti bylo jednáno v radě MNV 28 července 1956. K tomu dlužno podotknout, že hostinec sám je na dnešní dobu jak svými prostorami, tak i vybavením, zcela nepostačující. Byl postaven skoro před 70 lety. Lze tedy jen litovat, že se ho nemůže ujmout soukromá iniciativa. Z obecních peněz z něho vytvořit slušné společenské centrum, moderně vybavené, v dohledné době zatím nejde.

Obecní domek č. p. 12 byl až do roku 1956 ponechán v desolátním stavu. Byl postaven roku 1784 a bydleli v něm podruhové sedláků Dvořáků ze živnosti č. p. 6, neboť zůstal po roce 1945 neobydlen a sloužil různým potulným živlům za noční útočiště. Roku 1956 se zpustlého stavení ujali Jaromír Čihák, zaměstnanec ČSD a Felix Valenta, technický úředník ČSAD, oba z Českých Budějovic, kteří domek opravili a učinili si z něj rekreační sídlo, kde v létě bydlí se svými rodinami. Protože domek opravili, ponechává jim jej MNV bez placení nájmu. Zmínění nájemci opatřili také blízkou studánku v březí pěkným dřevěným krytem. Toto je chvályhodné a slouží ke cti MNV, že uchránil jedno z nejstarších stavení v Hlincové Hoře před zkázou.

K tomu je třeba připomenout ještě jednu záslužnou opravu:

Lesní studánka, jež se nachází v děkanském lese, u cesty od rybníka Mrhal do Rudolfova a z níž brali vodu všichni majitelé chat, zásluhou pana Prokeše z Rudolfova byla obnovena a upravena. Studánka, jejíž vodu používají i občané Hlincové Hory a připisují ji léčivé účinky (trojí pramen, který tu tryská se zdá být radioaktivní), byla v roce 1956 panem Prokešem vybetonována a tak zajištěna před zlomyslným poškozováním.

Lidový soud k žádosti Jana Krže, vyakčněného rolníka, aby se mohl vrátit ze svého nuceného bydliště v Nesytě u Trutnova do budějovického okresu a aby se mohl přestěhovat ke své dceři Blaženě Keřkové v Hlinsku u Vráta, dotázal se MNV v Hlincové Hoře na jeho stanovisko k této žádosti. MNV na schůzi dne 28. července 1956 Kržovu žádost doporučil, protože žadatel je již šedesátiletý a jeho soudem nařízené tříleté vyhnanství skončilo.

Hlincohorské lesy byly předmětem jednání MNV na schůzi rady dne 8. září 1956. Bylo ustanoveno svolat majitele lesů, pozvat i vedoucího lesního úseku státních lesů a vykázat těžbu na rok 1957.

Říjnový polom. V říjnu se na hlincohorské lesy snesla těžká pohroma, která v nich způsobila velké škody. Začátek pohromy se udál v noci z 27. října (soboty) na 28. října (neděli). V noci začal padat vlhký sníh, který padal po celou neděli, smísený s deštěm, až utvořil na zemi vrstvu 45 cm vysokou. Těžký sníh zatížil koruny stromů v lesích, protože v noci byl mráz, kmeny neunesly tíhu sněhu a v neděli v noci bylo dovršeno dílo zkázy. Četné stromy se lámaly jako sirky, zlomené se řítily k zemi a padajíce strhávaly sebou další, takže vznikl rozsáhlý polom ve všech lesích, zvláště v konfiskátech.

František Frolík zpracovával polomy v konfiskátech, které vynesly až 70 plnometrů zdravého dřeva.

Kiosek u Mrhalu se rozhodla postavit Jednota v Rudolfově, která si o povolení stavby zažádala u MNV dne 12. července 1956. MNV se rozhodl stavbu kiosku pro prodej piva a občerstvení povolit. Chtěl jen, aby při místním ohledání místa, kde má kiosk stát byl přizván i člen rady MNV. Místo bylo určeno na louce pod lesem u cesty do Jivna, kde už před léty stála dřevěná bouda s výčepem piva, postavená Měšťanským pivovarem v Českých Budějovicích. Se stavbou se však v roce 1956 nezačalo.

Obecní knihovna byla v prázdninovém období roku 1956 nově zainvestována a urovnána tak, že knihy byly seřazeny abecedně podle spisovatelů, pořízen byl seznam knih a založeny nové archy k vedení výpůjček. Vedle obecní knihovny fungovala ještě Oblastní knihovna. Funkci knihovníka zastával tajemník MNV Rudolf Brůžek. Za rok bylo asi 80 výpůjček. Zejména mládež si půjčovala knihy pohádkové a dobrodružné. Chyběla iniciativa, která by občanům osvětlila význam četby a doporučila jim knihy vhodné k přečtení.

Oslavy 29. výročí Velké říjnové revoluce byly připraveny na schůzi rady MNV dne 27. října 1956 a pak dne 4. listopadu 1956 (neděle) provedeny. U památníku rudoarmějce, okrášleného péčí MNV květinami a střeženého čestnou stráží požárníků, zahájil slavnost s. Reindl, předseda Svazu přátel v Rudolfově a pak slavnostní proslov měl s. Alois Procházka, ředitel rudolfovské osmiletky. Hymny zahrála hudba patronátu ČSD.

Kulturní podniky nebyly v roce 1956 četné. Mimo pouť v červnu, dožínkovou slavnost v září a svatomartinské posvícení v listopadu byla jen jediná taneční zábava v srpnu. Hrála na nich v obecním hostinci Kuthanova hudba z Libína.

V červenci a srpnu byly uspořádány filmové večery, při nichž byly uvedeny Trnkův Švejk, anglický film Pickwickové, český film Hudba z Marsu a dánský lovecký film z tropických krajů Anaconda. Filmy uváděl SČSP, leč oba první filmy (Švejk a Pickwickové) byly kvůli špatné aparatuře zcela nesrozumitelné.

Činnost JZD Hlincová Hora Dvojí patronát, který nad JZD Hlincová Hora má depot výtopny ČSD v Českých Budějovicích a posádka vojska na Kodetově zahradě, jejichž účinné a obětavé pomoci děkuje JZD nejen za zdárné provedení žňových prací, ale i za jiné významné záležitosti, se plně osvědčil i v roce 1956.

Příslušníci depa ukončili tohoto roku stavbu moderního vepřína, který vznikla adaptací starých Bendíkových stájí a chlévů, opatřeného vodou, čerpanou z obecní kašny automatickou vodárnou na elektrický pohon, doplněného objemnou vybetonovanou jímkou na močůvku, z které je možno elektrickým čerpadlem plnit močůvkou voznice (lejta). Stavba vepřína byla skončena koncem srpna 1956, pak ještě dva zedníci opravili zevnějšek celého stavení bývalé Bendíkovy usedlosti. K dokončení vepřína přibude ještě porodnice pro prasnice.

K již slušnému inventáři JZD přibyla tohoto roku řezačka slámy a výfukem a nový vlečný vůz pro traktor, obracečka a pohrabovač sena a sekačka.

Po značně nepříznivém jarním počasí, provázeném mrazy v době, kdy už kvetly ovocné stromy, byla roku 1956 nakonec úroda obilnin velmi dobrá a počasí přálo sklizni, takže nebylo vážnějších problémů ani v odvozu úrody z polí a jejím výmlatu a v přípravě k odevzdání v povinné době. Obilí se mlátilo na dvoře bývalého Kržova statku a část obilí byla dána do stodol. Stejně dobrá byla i úroda brambor, jejich sklizeň byla včasně provedena a také odevzdána státu.

Brigádníci z depa ČSD přijížděli v době žní denně do Hlincové Hory v počtu 5 až 7 osob a pomáhali nejen při sklizni, ale i při výmlatu obilí. Vojáci, kteří se v neděli účastnili brigádnických prací, postavili mimo jiné i drátěný plot kolem zahrad, zabraných při konfiskaci, na nichž se pasou družstevní ovce a na nichž je zatím postavena provizorní drůbežárna z vyřazených vagónů (jeden pro kuřata, druhý pro slepice).

Se stavbou kravína se dosud nezačalo. Krávy jsou umístěny ve starých Kržových chlévech, koně tamtéž, teletník je v č. p. 19 u Jana Zmeškala.

Členy JZD v roce 1956 byli tito hlincohorští občané:

Václav Pfeffer z č. p. 22 (předseda), jeho tchýně Marie Bíbová, jeho manželka Marie a dcery Milena (v kravíně) a Libuše; Jakub Pícha z č. p. 10 (skladník) a jeho manželka Růžena (v kravíně);  Tomáš Volinský z č. p. 8 (u koní) a jeho manželka Růžena; Jan zmeškal z č. p. 19 a jeho manželka Veronika; Jan Novotný z č. p. 7 a jeho manželka Marie; František Chrt z č. p. 18; František Frolík a jeho manželka Kateřina; Anna Králová z č. p. 30 (slepičárna). Funkci účetního měl Václav Jany.

JZD konalo schůze v družstevní kanceláři v č. p. 6 pravidelně jednou za měsíc.

Družstevní platová jednotka dosáhla 16 Kč.

Při letošní sklizni jako loni pomáhal účinně jako traktorista Vratislav Schneider, automechanik, který v čase své dovolené jezdil na družstevním traktoru Zetor a byl vzorným spolupracovníkem JZD.

K záslužným podnikům JZD lze přičíst částečnou melioraci luk pod Dubičanskými lesy, což zůstává závažným problémem pro zlepšení pastvin i nadále.

Dodávky za rok 1956:

JZD ve všech položkách dodalo více, než bylo předepsáno.

 

Mělo být dodáno

 

Bylo dodáno

 

 

vepřové maso

13.28

q

48.28

q

363.5%

hovězí maso

20.7

q

21.3

q

103%

mléko

10 022

l

18 360

l

183%

vejce

3116

ks

9627

ks

308%

řepka

8

q

16.8

q

210%

brambory

233.68

q

294.5

q

126.7%

vlna

18

kg

63

kg

350%

pšenice

20.35

q

26.7

q

131%

ječmen

12

q

12.5

q

101.1%

žito

40.3

q

52.4

q

129.8%

oves

12.82

q

42.6

q

332%

seno

12

q

13.4

q

111.7%

Rok 1957

Novým rokem 1957 jsme vstoupili do druhého roku naší druhé pětiletky, jejíž výsledky ve všech oborech průmyslové i zemědělské výroby jsou denně patrnější. Stali jsme se dík pracovitosti a solidnosti výrobků zvláště v železářství a strojírenství „malou evropskou velmocí,“ naše výrobky, ocelářské a tovární konstrukce jdou do celého světa a schopnost našeho strojníka a konstruktéra proslavuje jméno Československa. Třeba ne týmž krokem jako v průmyslové výrobě, jde k rozkvětu i naše zemědělská výroba, kde přec jen zaostáváme zejména v živočišné produkci, ačkoliv už víc, než na 60% půdy se obhospodařuje kolektivně a denně se zakládají jednotná zemědělská družstva, jež už mohou těžit ze zkušeností z několikaleté práce ostatních JZD. Všechno záleží na lidech, kteří v zemědělství pracují a musí umět nejen ovládat stroje, ale se i řídit poznatky vědecké agrotechniky, bez čehož je dnes nemyslitelný další rozvoj zemědělské výroby. Podobně tomu je i v hornictví, kde jen zdárnou mechanizací práce lze zvýšit těžbu.

Povšechně je na práci našich lidí vidět, jak jim chuti k práci dodává jistota míru a života v pokoji a klidu, který se tak velmi odlišuje od stálého nepokoje a neklidu v kapitalistickém světě, kde zejména Spojené státy severoamerické a Velká Británie neustávají se svými zoufalými pokusy svět znepokojovat politikou „z pozice síly“ a „na pokraji války,“ protože jen touto cestou hledí najít únik z hrozící hospodářské krize a krachu celého svého hospodářství, založeného na vykořisťování cizích národů (kolonializmus) a svých vlastních lidí (nezaměstnanost a sociální zbídačení).

Proti kapitalistickému světu, tonoucímu v bázni před hospodářskou krizí, stojí svět socialistických států v čele s velmocí SSSR jako pevný, impozantní blok míru, který výsledky své vědy a práce dává do služeb blaha všeho lidstva a tím dnes vlastně všemu pokrokovému světu udává směr a cíl. Je pro nás nesmírnou výhodou, že patříme k tomuto bloku a že i svou prací se snažíme význam bloku míru ještě zvýšit a zajistit jeho vliv a váhu. I v mravním ohledu je naše příslušenství k bloku míru velkou výhodou. Zatímco kapitalistický svět se svými zkouškami atomových a vodíkových pum neustává v znepřátelování si lidstva, SSSR zastavuje s plným vědomím odpovědnosti k lidstvu všechny pokusy a získává si tím pověst vůdčího činitele ve světě, ovládaném rozumem a pravou lidskostí, hodnou přízně a obdivu všech národů. Pojí-li se k tomu i nepřemožitelná síla národů SSSR, spojených v socialistickou velmoc, jejíž hlas dnes rozhoduje ve světě a krotí provokace kapitalistických válečných štváčů, můžeme pochopit, co znamená naše přátelství se SSSR, v němž máme svého věrného spojence a ochránce.

Ještě nikdy v historii nebyla naše pozice vůči Západu, který nám ve XX. století připravil už dvojí krvavou lázeň světové války, tak zabezpečena, jako dnes, kdy náš stát je začleněn do bloku míru a kdy v SSSR máme svou záštitu. Jen proto můžeme klidně hledět do budoucna a svou prací si klestit cestu ke šťastnému životu v mízu a ve shodě se všemi národy.

Nový způsob vybírání daní. Dne 22. ledna 1957 informoval finanční referent Karel Brůžek o novém způsobu vybírání domovních daní přímo národním výborem na stvrzenky. Dříve tuto daň vybíral okresní národní výbor a teď ONV jenom vybírání kontroluje. S novým způsobem všichni členové rady MNV souhlasili. Domovní daň byla pak jednotlivým majitelům domů předepsána a zálohově vybírána.

Výměna sběraček mléka. Až do 1. dubna byla sběračkou mléka Kateřina Zmeškalová. Po ní tuto funkci převzala Ludmila Hutníková, ale ani ta ji dlouho nedržela. Převzala ji Ludmila Zemanová, která se nově do Hlincové Hory nastěhovala. Rada MNV učinila 26. března rozhodnutí, aby při braní vzorků mléka (při kontrole tučnosti) byly přítomny vždy dvě osoby – zemědělci. Sběrna mléka se opatří zámkem s dvěma klíči a vstup do ní mimo donášku mléka bude každému zakázán.

Sběr mléka se až do letošního roku odehrával tak, že se mléko odevzdávalo v konvích. Nový způsob se děje tak, že se mléko načerpá do velké kovové hygienicky kontrolované cisterny.

Úmrtí dobrého člověka.

Dne 26. února 1957 odešel z našeho středu dobrý občan a pracovitý muž, soudruh Tomáš Volinský. Zvěčnělý se narodil 7. prosince 1898 jako jedno ze čtyř dětí (tří synů a dcery) Václava Volinského, dělníka v Rudolfově, který roku 1899 zakoupil se svou ženou Kateřinou v Hlincové Hoře chalupu č. p. 8. Tomáš tedy prožil celé dětství v Hlincové Hoře a odtud navštěvoval pětitřídní českou obecnou školu v Rudolfově. Už jako osmnáctiletý byl roku 1916 za první světové války odveden a jako vojín zeměbranec prodělával útrapy rakouského vojáka v „polní šedi.“ Na štěstí ušel jakémukoliv zranění, vrátil se po rozpadnutí císařské monarchie domů roku 1918, ale hned pak znovu byl, už jako příslušník čsl. armády povolán roku 1919 bránit Slovensko proti nájezdu Maďarů. Teprve roku 1920 byl z vojenské služby propuštěn a šest let pomáhal stárnoucímu otci v obhospodařování více než dvouhektarové živnosti.

Když Tomášovi dne 23. března 1926 otec zemřel, zůstal na živnosti, kterou roku 1927 zdědil sám se svou matkou, která svého manžela o 21 let přežila. Aby se Tomášovi lehčeji hospodařilo, oženil se roku 1928 s Růženou, rozenou Makovcovou z Netřebic, zaměstnanou na urtinovském dvoře, o dva roky mladší, než byl sám. Jak vypadal jako ženich, ukazuje Tomášova fotografie výše. Manželé zůstali bezdětní.

Tomáš Volinský byl člověk mírné povahy, spíše uzavřený a nesdílný, výborný pracovník, dobrý praktik zemědělec. V létech 1945 a 1946, když se naše obec elektrifikovala, byl Tomáš z nejagilnějších propagátorů moderního zařízení. Hned po převratu roku 1945 si ho občané hlincohorští zvykli vídat mezi sebou na schůzích, projevujícího dobré zkušenosti a proto po obnově Místního národního výboru roku 1950 ho zvolili místopředsedou MNV (vedle předsedy Václava Pfeffera. Když téhož roku byly zřízeny jednotlivé referáty, byl Tomáš Volinský vedle funkce místopředsedy, zvolen ještě do technické komise.

V dalších letech pomáhal plnit plán zemědělské výroby (roku 1951 jako člen komise pro splnění plánu na rok 1951. Roku 1950 při prvním pokusu o založení JZD v Hlincové Hoře, vidíme Tomáše mezi třemi průkopníky kolektivních žňových prací, jimiž byli Václav Pfeffer, Josef Tischler a Tomáš Volinský. Když se roku 1953 doplňoval Požární sbor v obci, stal se jeho členem i Tomáš Volinský. Téhož roku se začlenil i do honebního výboru (za hlincovou horu). Při volbách do MNV roku 1954 vedl Tomáš Volinský jako nejstarší člen ustavující schůzi a pak byl opět zvolen předsedou zemědělské komise. Tomáš byl také členem SČSP.

Jako poctivý pracovník opravdu téměř až do posledního dechu konal svou práci v JZD. Při jeho skromnosti a nesdílnosti nikdo ani netušil, že už po léta v něm hlodá zákeřná choroba (cukrovka), kterou neléčil, protože mu nepůsobila potíže. Teprve čtrnáct dnů před smrtí osudná zubní operace ukázala zhoubnou chorobu, která dostoupila takového rozsahu, že se již léčit nedala. Trpitel byl v poslední chvíli večer 25. února odvezen zcela zesláblý do českobudějovické nemocnice, kam ho odkázal lékař, ale tam Tomáš Volinský hned druhý den, 26. února, zemřel.

Hlincohorští občané se s dobrým spoluobčanem a soudruhem rozloučili dne 1. března 1957, kdy byl za pěkné účasti přátel a známých z domu smutku v Hlincové Hoře dopraven na rudolfovský hřbitov, kde skončila jeho životní pouť. Nad hrobem promluvil zástupce okresního výboru KSČ s. Šafář.

Budiž čest jeho světlé památce!

Volby do MNV. Po uplynutí zákonného období (poslední volby byly dne 16. května 1954) konaly se v naší obci přípravy k novým volbám do MNV.

Předvolební kampaň, spojená s přípravou občanů a s vypracováním návrhu kandidátů pro MNV, vyvrcholila dne 10. dubna 1957 volební schůzí v sále obecního hostince, na které kulturní část programu obstarala hudba patronátního vojenského souboru. Na této schůzi bylo občanstvo, jež se v plném počtu sešlo, seznámeno s významem voleb a s navrženými kandidáty do MNV.

Na den 19. května 1957 byl uřčen termín konání voleb.

Předsedou volební komise byl Karel Brůžek, tajemnicí Anna Šťástková, členy komise Petr Hutník a Karel Voráček.

Volby proběhly důstojně a klidně. K urně se dostavilo celkem (neuvedeno) voličů. Všichni kandidáti byli zvoleni.

Do MNV byli jednomyslně zvoleni: Výbor – Josef Tischler, František Frolík, Rudolf Brůžek, Václav Pfeffer, Julie Kubíčková, Anna Králová, Jakub Pícha, Josef Novotný a František Havel. Do rady byli na ustavující schůzi zvoleni: Předsedou Josef Tischler, tajemníkem František Frolík a přísedícím Jan Novotný.

Při ustavení tříčlenných komisí při MNV byli zvoleni: Předseda zemědělské komise Rudolf Brůžek, předseda kulturní komise Anna Králová, předseda finanční komise Václav Pfeffer, předsedou technické (stavební) komise František Havel a pokladníkem Karel Brůžek.

Výbor žen. Nově zvolený MNV s rozšířenou pravomocí se ujal vedení obce za předpokladu účinné spolupráce s občany. Této spolupráci měl napomáhat výbor žen, jenž se podle usnesení rady MNV ze dne 12. června 1957 ustavil dne 3. července v tomto složení: Za předsedkyni byla zvolena Ludmila Zemanová a členkami Julie Kubíčková, Marie Tischlerová, Marie Pfefferová a Anna Králová. Výbor žen však žádnou činnost nevyvíjel. Je to na pováženou, že hlincohorské ženy, které počtem převažují muže a rozhodně nesou značnou tíhu povinností jako udržovatelky domácností i jako členky JZD, tak lehce vzdávají práv a povinností, jež jim dává lidový řád. Není pak divu, že po straně bývá více neplodné kritiky, než tam, kde by tomu bylo patřičné místo – ve výboru žen.

Prodej živnosti č. p. 16. Jak již bylo výše zaznamenáno, prodala Marie Havlová v roce 1955 svou živnost č. p. 16 Václavu Michalcovi z Chotýčan a dne 5. května 1955 se přestěhovala ke svému synovi do Lišova č. p. 561 (odhlášena byla 23. července 1955).

Nový majitel živnosti Václav Michalec (* 25. 9. 1896 v Dražíči) se z Chotýčan přestěhoval do Hlincové Hory dne 5. 9. 1955 se svou manželkou Růženou (*8. 1. 1901 v Raděticích). Manželé byli bezdětní. K nim se pak do Hlincové Hory nastěhoval Václavův bratr Josef (*23. 3. 1927 v Bečicích) s třemi dětmi Miroslavem (*1953) a dvojčaty Hanou a Andělou (*1955). Josefova žena zůstala ve Hvozdci, odkud se Josef Michalec do Hlincové Hory přestěhoval Josef se následně 30. 12. 1956 z Hlincové Hory přestěhoval do Rudolfova. Ani Václavu Michalcovi se v Hlincové Hoře nelíbilo a tak hledal kupce na živnost č. p. 16, aby se mohl odstěhovat jinam. Kupce našel v manželích Zemanových, jimž svou živnost se svolením MNV prodal a dne 26. května 1957 (tedy po roce a půl pobytu) se odstěhoval do Hluboké nad Vltavou, kde našel zaměstnání u správy státních lesů.

Novám majitelem živnosti č. p. 16 se stal František Zeman (*19. 6. 1921 ve Zborově) se svou manželkou Ludmilou (*2. 7. 1926 v Chlumečku na Českokrumlovsku). Manželé přišli dne 2. dubna 1957 s dvěma dětmi Jiřinou (*2. 11. 1950) a Martou (*22. 11. 1951). František Zeman je zaměstnán u Vodních staveb, jeho manželka vstoupila do JZD Hlincová Hora. Zemanovi se přistěhovali z Haklových dvorů a byli do Hlincové Hory přijati do Hlincové Hory za předpokladu, že budou plnit všechny zemědělské povinnosti (podle usnesení rady MNV z 15. března 1957).

Soutěž s obcemi Jivno a Dubičné. Naše obec Hlincová Hora vstoupila v červnu 1956 do soutěže s obcemi Jivno a Dubičné a to jak v práci NV, tak i JZD. Soutěž spočívala v bodování úkonů spojených s vybíráním daní, poplatků národního pojištění, ve výkupu zemědělských produktů aj. V soutěži zvítězilo Dubičné před Jivnem a naše obec byla třetí.

Školení funkcionářů MNV. V zimních měsících probíhalo pravidelné školení členů MNV. Členové docházeli na MNV v Rudolfově, kde referenti z okresu dávali účastníkům školení instruktážní výklady o vedení agendy, o rozpisu dodávek, o evidenci půdy, o zpřesňování katastru aj. Členové se účastnili školení v plném počtu, vždy jednou za měsíc.

Jak se prováděla „akce Z.“ (Akce Z - zvelebování- byla v dobách komunistického režimu v Československu neplacená pracovní činnost obyvatel. Jednalo se o výpomoc v oblastech, kde státní či obecní správa tyto úkoly nezvládla, ať již z finančních důvodů nebo v důsledku špatného plánování). V rámci akce Z, která je organizována tak, že se práce na zvelebení obce z 50% konají zdarma svépomocí občanů a z 50% se platí brigádnicky, se v Hlincové Hoře za rok 1957 mnoho práce neudělalo. Realizována byla jen kanalizace kolem obecního parčíku s památníkem a opraven byl kus cesty (polní) ke Kalištím. Jinak akce Z zůstala nevyužita, ačkoliv bylo dost co opravovat a zdokonalovat (ze starého plánu rekonstrukce kašny, adaptace sídla MNV aj.).

Jednání o normách rostlinné výroby. Na zasedání rady MNV dne 22. prosince se jednalo o normách rostlinné výroby, pro které byly vydány úřední formuláře. Podle těchto norem se má řídit určitý výtěžek z osevu 1 ha a podle něho výše dodávky. Normy nelze měnit. Pouze v případě ztížených podmínek. Normy diktuje vládní politika na zvyšování zemědělské výroby, a proto je třeba, aby byly dodržovány v plném rozsahu, jak to také MNV v usnesení vzal za své.

Rozpočet obce na rok 1958.

Dne 19. září 1957 byl projednán rozpočet MNV na rok 1958 takto:

I. Příjmy:

daň domovní

1600

daň z představení

200

poplatek ze psů

200

z hospodářského zvířectva

5000

jiné poplatky

200

zrušené dávky, poplatky a příspěvky

1300

příjmy ze správní činnosti

1000

místní hospodářství

500

vnitřní správa

200

podíly na státních příjmech

6200

příděl na investice

5000

Celkem

21 400

II. Výdaje:

zemědělské hospodaření

1000

místní komunikace a příslušenství

3000

sady

300

veřejné osvětlení a elektroměr

300

svépomocné akce k zvelebení obce

5000

osvětová činnost

200

členové NV

4700

správa NV

7400

Celkem

20 900

Větrná smršť a lesní polom. K polomům v našich lesích z loňska se přidala letos nová pohroma. Dne 13. srpna 1957 asi o půl desáté večer se přihnaly od západu nad náš kraj černé mraky, které letěly tak nízko, že se dotýkaly vrcholků stromů. V dáli duněl hrom a míhaly se blesky. Náhle se spustil z mraků divoký příval vody, který se podobal vodní stěně. Nikdo netušil, co znamená děsivý hukot, který se vzápětí ozýval z lesů a trval sotva dvě minuty. Byla to větrná smršť, která se v těch chvílích přehnala krajem, dolehla na lesy a zpustošila vše, co jí stálo v cestě.

Hrůzný dopad nespoutaného živlu mohl člověk spatřit až druhý den, když chtěl projít našimi lesy, ale našel známé cesty zatarasené vyvrácenými staletými kmeny stromů, které ležely v hromadách na sobě, leckde z nich trčely jen zpřerážené pahýly, zatímco nádherné koruny ležely odhozené smrští několik kroků mimo. Jinde šroubovitě zkroucené visely vršky stromů na zlomených kmenech, vytržených i s kořeny ze země a o kus dál zachyceny větvemi zůstaly stát opřené o okolní stromy, ohnuté pod tíhou vývratů. Staleté stromy smršť lámala jako sirky v polovině kmenů, nebo je zkroutila tak, že se jejich kmeny roztřepily na třísky až k jádru. Lesem „Na Veselí,“ který vlastně celý zmizel, se nedalo projít. Cesta k rybníku Mrhalu byla zatarasena asi dvaceti kmeny vyvrácených stromů. Zde, nedaleko právě dostavěného kiosku, se udála jedinečná příhoda. Děti (synkové Štěpána Kobylky z Rudolfova) si zde postavily plátěný stan, který zavěsily mezi dva stromy a chtěly v něm přespat. Přečkaly ve svém stanu děsivé chvíle smrště, ve kterých se kolem nich řítily zlámané a vyvrácené kmeny stromů, nejbližší, asi 5 m od nich vzdálený strom se skácel tak, že padl, aniž by se dotkl větvemi stanu s dětmi. Děti zůstaly jako zázrakem nezraněny. Byl to pro ně strhující zážitek na celý život.

Největší škody utrpěl konfiskát lesů „Na Veselí“ a les západně od vsi pod Kodetovou zahradou, které byly úplně vyvráceny. Smršť, při níž rychlost větru dosahovala 90 až 120 km/hod. (podle měření v Českých Budějovicích, buď vyvracela celé lesní porosty nárazově, nebo je zpustošila větrnými víry uprostřed lesních komplexů, jak tomu bylo v lese u Mrhalu a v lesích proti Dubičnému. Vichřicí byla úplně smetena triangulační věž, postavená na kótě 481(????????) na poli „Na Novinách,“ z věže zbyla jen hromada kulatiny podobná rozsypané krabičce sirek.

Vichřicí byla značně poškozena alej třešní a višní podél okresní silnice Hlincová Hora – Rudolfov. Spousta ovoce (švestek, jablek a hrušek) byla smetena na blátivou zemi a zničila se. Mnoho stromů padlo napříč starou silnici do Rudolfova, která byla padlými kmeny zcela zatarasena. Vichřicí bylo strháno elektrické vedení, takže zhasla světla. Z mnoha střech byly smeteny tašky. Velkých škod na budovách u nás nebylo.

Celková škoda v lesích. Celkem bylo z polomu, způsobeného smrští, zpracováno 7029 plnometrů dříví a to v lese Děkan a v konfiskátech. Dříví zpracovávali dělníci Správy státních lesů a brigádníci z řad hlincohorských občanů. Místa zničených lesů se soustavně nově vysazují.

Kulturní přehled. Do Hlincové Hory dojížděl pojízdný biograf KNV v Českých Budějovicích a pořádal v sále obecního hostince řadu odpoledních promítání pro děti a večer pro dospělé, někdy i dvakrát za večer. Promítány byly filmy Proti všem… (Dál neuvedeno.)

Obecní knihovna nedoznala valného obohacení. Nebyl vůbec ustanoven správce knihovny a tak ani propagace četby mezi občany se nedostávalo. Důsledek toho byl, že mimo dva, tři staré občany, kteří v četbě nalézají zalíbení a knihy si půjčovali, ostatní o knihovnu, zásobenou dobrými knihami, neměli zájem.

Stoupající životní úroveň lze postihnout u našich občanů už z toho, že z 24 rodin je 21 koncesionářů Československého rozhlasu (jen 3 rodiny radiopřijímače nevlastní), v obci je 10 praček, šest občanů má motorku a tři rodiny mají ledničky.

Odběratelů (předplatitelů) novin je poskrovnu. Rudého Práva se odebíral jen 1 výtisk, Jihočeské Pravdy 4 výtisky, Svobodného Slova 1 výtisk, Práce žádný, Zemědělských novin docházel 1 výtisk na MNV. Občané zaměstnaní v továrnách četli noviny na svých pracovištích.

Zábavy a slavnosti jsou na Hlincové tradiční a pořádají je členové ČSM. Je to pouť v červnu, v září dožínková zábava a v listopadu svatomartinské posvícení. Dne 10. listopadu 1957 se konala oslava Velké říjnové revoluce u pomníčku ruského bohatýra Volganova za účasti rudolfovských členů Hasičského sboru.

Úmrtí prezidenta Antonína Zápotockého. Památka zvěčnělého druhého dělnického prezidenta byla dne 12. listopadu 1957 uctěna vyvěšením obrazu Antonína Zápotockého se smuteční stužkou v okně hostince. K tryzně za zemřelého pořádané v neděli dne 17. listopadu v Rudolfově, zakoupil MNV věnec pro své účastníky na pietním aktu.

Činnost JZD Hlincová Hora. V roce 1957 trvala zima až do května a tak nočními mrazíky byly spáleny květy hrušní, jabloní a švestek, jejichž úroda pak byla nevalná. Také jarní polní práce se opozdily, a proto se okopaniny nevyvedly. Jinak úroda zrnin byla celkem dobrá. Žně začaly koncem července, takže větrná smršť spojená s krupobitím, která večer dne 13. srpna zasáhla náš kraj, nemohla už úrodu na polích poškodit. Rozházela jen mandlíky, stojící na polích, např. Na Novinách vymetla pole a mandlíky odnesla k lesu.

Úroda okopanin byla slabá. Brambory se letos neurodily. Z 1 ha se sklidilo jen 70 q brambor. Zato zrnin se z 1 ha sklidilo – pšenice 13 q, žita 14 q, ječmene 14 q a ovsa 1 q.

Družstvu při senoseči i při žňových pracích pomáhali členové patronátních organizací, tedy depa výtopny ČSD v Českých Budějovicích a vojáci z posádky v Kodetově zahradě. Zejména vojákům náleží zásluha za včasné a rychlé dokončení žní, za svoz úrody a za výmlat. Lhůta pro dodávky proto byla dodržena.

Letos se vzhledem k rozmarnému počasí mlátilo obilí ve stodolách, nikoliv na poli. Práce byla při žních ztížena tím, že obilí po častých deštích polehlo, takže se nedalo pracovat se samovazem, často se kosilo a vázalo ručně. Kukuřice se pro nedostatečné zpracování půdy neurodila.

Z nových akcí je třeba zaznamenat dokončenou stavbu slepičárny na Bendíkově zahradě, která byla stavěna od srpna do října 1957, takže 10. října byla již hotova. Stavbu je třeba považovat za provizorní, jednak vzhledem k tomu, že umístěním (výběhy je obrácena k východu) neodpovídá odborně a pak k místnímu nedostatku vody. K provizoriu patří i umístění kuřat v jednom ze dvou vyřazených vagonů motoráku, stojících rovněž na Bendíkově zahradě.

Do inventáře JZD za rok 1957 přibyl valník za traktor a jeden vůz s gumovými obručemi pro koňský potah.

Kravín dosud postaven nebyl. Dobytek byl ustájen v č. p. 4 (dojnice) a 13 kusů mladého skotu v č. p. 19. Koně byli rovněž v č. p. 4.

Roku 1957 bylo v JZD 15 aktivních členů. Všechny pokusy získat další členy vyšly naprázdno.

Platová jednotka byla původně plánována na 12 Kč, po celoroční rozvaze vystoupila na 16 Kč. Plánovaná hodnota naturálií poklesla z 5.48 Kč na 3.62 Kč, takže skutečná hodnota jednotky činila kolem 19.62 Kč.

Užitkovost hospodářských zvířat se projevila takto“ Na 1 dojnici připadlo za rok 1356 l nadojeného mléka. Odchov telat na 100 krav byl 85 ks. Od 1 prasnice bylo odchováno 16 selat. Od 1 nosnice činila celoroční snáška 95 vajec.

Funkci účetního JZD zastával v r. 1957 Karel Holický.

Kolik se v roce 1957 dalo na dodávku:

 

Mělo být dodáno

 

Bylo dodáno

 

vepřové maso

29.63

q

67.40

q

hovězí maso

41.82

q

43

q

mléko

21 683

l

24 200

l

vejce

6809

ks

9560

ks

řepka

16

q

9

q

brambory

294

q

294

q

vlna

36

kg

83

kg

pšenice

26.02

q

27

q

ječmen

10.41

q

12

q

žito

70.25

q

71

q

oves

15.61

q

46

q

seno

12

q

14

q