Josef Tischler

Konec války a první léta po ní na hlincové hoře

1945-1946

Dne 5. května roku 1945 zněla ve všech rozhlasových přijímačích výzva Pražské vysílací stanice k povstání československého lidu proti německým okupantům. Obyvatelé naší obce s radostným jásotem vyvěsili československé prapory. Následující dny jsme s úzkostlivým napětím sledovali průběh bojů o naší matičku Prahu. Bylo vyhlášeno stanné právo, stvůry fašistických německých okupantů "SS-mani" stříleli do bezbranného obyvatelstva československé republiky. Tím se ještě dodělávající fašisticko – německá obluda bránila, ale neubránila.

Dne 9. května nadešel den osvobození. S radostí a upřímným jásotem uvítali jsme bojové jednotky bratrské Rudé armády. Přijeli k nám od Třeboně.

Při přesunu sovětských vojsk projížděly naší obcí tankové oddíly směrem k Novým Hradům.

Dne 11. května projížděla v nočních hodinách naší obcí skupina ruských tanků. Bojem unavený vojín Rudé armády Vladimír Volganov spadl nešťastně pod jedoucí tank a byl smrtelně zraněn (proti statku Zemanů – č. p. 3). Byl přenesen do statku k Zemanům, kde zakrátko zemřel. Druhý den byl odvezen svými kamarády směrem k Novým Hradům.

Dne 13. a 14. května utábořil se motorizovaný oddíl (katušky) v lese v chatách u rybníka Mrhala.

Občané naší obce vybudovali u nás tragicky zemřelému vojínu Rudé armády Vladimíru Volganovovi pomník. Odhalení pomníku dne 30. června 1946 bylo spojeno s Okrskovou slavností dobrovolných hasičů. Slavnostním řečníkem byl farář československé církve Huňatý. Asistovala čestná rota vyslaná českobudějovickou posádkou. Účast byla velká.

V roce 1945 byl v naší obci konfiskován německý majetek a to usedlost patřící Albíně a Martinu Schaffelhoferovým č. p. 10, kteří se za okupace hlásili k německé národnosti. Jejich nezletilý syn Jan sloužil v německé armádě a byl dvakrát raněn. Po konfiskaci jejich majetku odstěhovali se Shafelhoferovi do obce Vlkovice k rolníku Dvořákovi, kde pracovali až do listopadu 1945, kdy byli odsunuti.

Osídlencem na usedlosti č. p. 10 jest Jakub Pícha se svou rodinou, který až do tohoto času byl tzv. podruhem na statku Bendíků.

Současně s Schaffelhoferovými byl odsunut Jan Jaksch, listonoš ve výslužbě, který se rovněž hlásil k německé národnosti.

V dubnu 1945 stavěli Němci dřevěné ochranné barikády. U naší obce byla u rybníků Bendíkových. Po kapitulaci Německa povoláni byli oba zdejší Němci, Schaffelhofer a Jaksch k odklizovacím pracím. Velení a dohled nad nimi měl Václav Prokeš, rolník z Vyhlídek, který se krátce před osvobozením vrátil z německého vězení.

Němečtí okupanti přivtělili naši obec k samosprávě města Rudolfova. Po osvobození jsme dostali opět svoji samosprávu. Dne 6. července 1945 upravena byla místnost v bývalém chudobinci a místní národní výbor Hlincové hory (dále MNV) zahájil svou činnost.

Členové I. národního výboru:

·         Jan

·         Brůžek Karel

·         Kandl František

·         Pfeffer Václav

·         Zmeškal František

·         Jauker Václav

·         Kočvara František

·         Volinský Tomáš

·         Smrž Jan

První volby v osvobozené vlasti byly v roce 1946. V naší obci bylo 79 voličů. Odevzdáno bylo hlasů:

Kandidát č. 1          – strana komunistická                     30 hlasů

kandidát č. 2          - strana lidová                                   23 hlasů

kandidát č. 3          - strana sociálně demokratická      4 hlasy

kandidát č. 4          - strana národně socialistická         21 hlasů

Nový národní výbor:

·         Kubíček Jan

·         Kándl František

·         Brůžek Karel

·         Pfeffer Václav

·         Tischler Josef

·         Kočvara František

·         Jauker Václav

·         Zmeškal Jan

·         Zmeškal František

Předseda národního výboru Jan Kubíček dne 6. února 1947 složil funkci a nastoupil Kándl František.

V roce 1946 byla obec Hlincová Hora elektrifikována, a sice družstevně. V témže roce byla v naší obci zbourána stará kaple, která sloužila 123 let. Oltář této kaple stavěl tesař František Tischler (Švácha), který byl vůdcem českých poutníků naší osady. Zbourána tohoto roku byla také bývalá obecní kovárna.

O kapli má největší zásluhu Karel Brůžek, který si vzal za úkol, že s pomocí občanů naší obce vybuduje novou kapli. Dne 20. července 1947 bývalý rudolfovský farář, děkan J. Vavruška kapli vysvětil za asistence administrátora J. Vandase, který dne 11. října 1949 tragicky zahynul při automobilové nehodě. Kmotrové této kaple byli Brůžek Karel a Kándl František. Současně byl vysvěcen nový zvonek, který byl zakoupen za 3739 Kč. Kmotrou tohoto zvonku je Marie Tischlerová st., rodačka z naší obce.