NEZAPOMENU...

sobota, 03. 12. 2011 08:49 - Autor: Zack

Co k tomu dodat...? Ty konce nebývají veselé. Co po tobě zbude? Mraky vzpomínek i společně prolitá krev, když jsme bojovali proti přesile dvou buldoků a dogy. Že by jsme vyhráli, to se zrovna říct nedá, ale přežili jsme to oba.

Můj brachu, věhlasný jako jednička v investigativní žurnalistice, neohrožený hlídač a hodný, přátelský a "poslušný" psík, tohle se mi nepíše dobře.

Budu vzpomínat, jak jsi miloval vodu, lajnovačku, svůj "klacík," a... a piškoty. Navrhoval bych, aby pekárna vyrobila sérii piškotů s černým okrajem. Taky si budu vzpomínat na to, jak jsi mě vždycky dovedl přelstít, když jsi potřeboval vyrazit za srnkami. Na nic jsi neskočil dvakrát a tak, když jsem ti to chtěl nějak oplatit, tak jsem také pokaždé musel vymyslet něco nového.

Naše nekonečné pěší výpravy... Tvoje šipka do Bahňáku, kde najednou nebylo dno, takže od té doby než jsi se vrhnul do vln jsi si ověřil, že je vodní plocha zespodu uzavřena a nehrozí nedobrovolná výprava do středu země.

Když někde za plotem běsnil nějakej čokl, tak jsi se vždycky zahleděl do dáli a v očích jsi měl otázku: "Není tady snad někde pes?"

Těch cyklistů zahrabaných na naší zahradě na horší časy...

Všechna auta dohnána, rozebrána a připravena do šrotu. Teda až na tu Avii, co ti přejela packu a flákla s tebou o silnici. Kolečka se chytají holt u kolečka a lajnovačky a ne na silnici. Je to bezpečnější.

A milované čičinky. Dodneška jsou stromy okolo ověšeny zděšenými kočkami onu velekunu nevyjímaje.

Je toho hodně.

Tak si zatím pochutnávej na nebeských piškotech a počkej na mě, až si přijdu dát nebeský Prazdroj a pak zase vyrazíme...

Zpět na Hlincovské rozhledy

home