JAK SE TI TO STALO?

neděle, 02. 02. 2014 07:59  - Autor: Zack

Roch 50S touto blbou otázkou jsem předával klukovi Rochatů, též Rochovi, Rohovi, Mourovi, Vencovi... a kdo ví jak ještě mu říkali a říkají, dárek k padesátinám - jak jinak bourbon Kentucky whiskey. Roch jen rozhodil ruce: "To víš..." Roch je jak známo westman, pistolník, jehož Smith and Wessony jsou zavěšeny proklatě nízko, který dobil starý kontinent s westernovou pistolí v ruce a myslím, že by věhlasní pistolníci, jako byli Whyatt Earp, Billy the Kid, Jesse James a zejména Wild Bill Hickok, nebo Calamity Jane, která nastřílela obsah svých Coltů do tečky nad i u slova Sheriff na Sheriff Office, se necitili jisti v kramflecích, kdyby na svém věrném koni s Winchester gun u sedla, dorazil na bájný Divoký západ.

Tím, že dobil Evropu jsem nechtěl říct, že vlítnul do Bruselu a vystřílel Evropskou komisi a parlament, nýbrž, že se stal mistrem Evropy ve westernovém stříleníRoch

Proč jsem se tak blbě ptal? Když jsem ty "kluky Kališťský" bylo jim kolem patnácti let. Vlastně na fotbalu ještě méně. Pamatuju si to velice dobře. Bylo to ve Zvíkově na plese a protože nebyli v kvádru, nechtěla je tam střelhbitá ochranka složená z pořadatelů pustit. Kluci tedy vyloupili skříň Rochova dědečka a k jeansům si přioděli saka pamatující snad i císaře pána. To už ale vpuštěni byli. Během večera jsme s Karlem Čapků skončili u jejich stolu a asi za měsíc v Kalištích na táboráku u příležitosti Mlíkových šestnáctých narozenin. Pak těch společných pitek bylo ještě mnoho a snad jsme se stali i členy jejich spolku Malvaz a Kaliště v té době, kdy to na Hlincovce bylo po čertech mrtvé, naším druhým domovem. Jako díkůvzdání jsem jim pak složil hymnus Kaliště City blues (to najdete tady a můžete stáhnout tady).

Společně jsme vyráželi i na společné čundry, kdy jsme vlaky projeli a prošli notnou část země české. Zážitky z oněch výprav za dobrodružstvím, poznáním a místními pivy (dalo by se to skoro i nazvat celočeským průzkumem piva), by vydaly na několik článků. Hle, zde mám ještě notné rezervy. Nelze nevzpomenout na Rabštejnský souboj Sandokana (já) s lítým tygrem, jehož si  bravurně zahrál právě Roch, stejně jako slona v závěrečné scéně (jen ten chobot mu dělal trochu problémy). Jednou též zapomněl klobouk v Mladoticích v hospodě a, světe zboř se, po roce ho tam našel.

MalvazSám jistě nikdy nezapomněl na okamžik, kdy si v Žihli objednal dvacet deka salámu s cibulí, octem, hořčicí a velkou vodkou. Paní hostinská mu objednávku doručila přesně ve chvíli, kdy byl Roch na záchodě, načež kluci se rozdělili o vodku (Karel ji vypil a Miloš došel k pípě pro čistou vodu). Když Roch začal hodovat všichni se tak těšili na závěrečné štamprle, že měli záchvaty smíchu, což umně maskovali Rochovými oblíbenými anekdotami. Roch ochotně povstával od stolu aby zdůraznil repliky vtipů, např. "Já ti to povídal!" a "Věčnej lábuš!" Když nakonec došlo na frťana. osazenstvo stolu už se válelo smíchy po podlaze. Roch do sebe kopnul vodu z kohoutku a... A zachoval klid. Nepostrřílel osazenstvo stolu, ani ji nezarazil židli do chřtánu. Naopak, dodnes se tomu směje.

Takže já ti přeju milý, stále mladý kamaráde všechno nejlepší a zdraví a notnou dávku štěstí.

 

 

Zpět na Hlincovské rozhledy

home