SLAVNOSTI SEDŘENÉ KŮŽE

čtvrtek, 25. 6. 2015 15:26 - Autor: Zack

severanSouběžně se Slavnostmi pětilisté růže probíhá trochu opomíjený dvoudenní folk-blues-rockový fesťáček v Museu Czech Underground – Slavnosti sedřené kůže. Letos se konal 2. ročník a opět byl bezvadně obsazen skvělými kapelami a folkrockovými písničkáři.

Ostatně moje letošní rockové jaro, či spíš léto, začalo už na 1. máje v Plzni na koncertě Lynyrd Skynyrd. Vždycky mi vrtalo hlavou, proč jsou vždycky, nebo skoro vždycky, koncertyvš zahraničních kapel lepší než většiny těch českých, i když instrumentálně mnohdy rozhodně nezaostávají. V Plzni se to ukázalo zcela markantně. „Dědkové“ z Lynyrd Skynyrd hráli jako o život, kdežto české kapely to jen bez zájmu odšmidlaji, hlavně když dostanou prachy a tradá na další štaci. Jsou výjimky, jak jsme se mohli přesvědčit o týden později v Lišově na Krausberry. Martin Kraus je všechno možné, jenom ne profesorský studený čumák.

A ještě někde můžete vidět a slyšet hrát i české kapely jako o život. Jsou to vystoupení amatérských skupin a je jedno v jakém žánru (z toho ovšem vylučuju všechny tzv. zábavové kutálky), zejména těch z mladé generace. Pro nás věčně mladé bych chtěl upřesnit, že mladými kapelami mám na mysli kluky a holky od 14 do 30 let. Nechci tím rozhodně říct, že snad ti starší by byly studené čumáky jako profíci, což v Museu Czech Underground předvedli jak před časem Buczech Blues, tak i multigenerační Brkovice Boys a skvělý hornoplánský, rovněž multigenerační, Harvester, který předvedl skvělou show v polovině května. (V Horní Plané se vůbec muzice hodně daří, stejně jako v Krumlově).

Ale zpět ke Slavnostem sedřené kůže. První den v pátek 19. 6. 2015 byl věnován písničkářům a jako první vystoupil Pavel Zima s Danem Krezlem z Kaplice. Svérázný písničkář z Větřní, který si říká Nejjižnější seveřan, střídá veselé písně s těmi vážnějšími, nebo do bluesova a ve skutečnosti jmenuje Olaf Sushinson alias Pavel Vysušil. Jako další nastoupil náš starý dobrý známý Rodriego Estavesz, neboli Vojta Ščevík společně s hráčem na cajon (najděte si sami na Google, co to je – když jsem já taky musel) Petrem Scheuchem. Po nich nastoupil guru Musea Czech Underground Béda Pingi (Bedřich Pingitzer) se svými svéráznými songy. Závěrečné vystoupení patřilo dvojici Nex Life Jam a jejich kytaře a barytonklarinetu.

Druhý den – sobotu zahájili Dobrkovičtí Brkovice Boys, v sestavě Roman Ahmed Trapl – zpěv, kytara, Honza Slípka – kytara, Broňa Fousek – kytara, Olaf Sushinson – foukací harmonika, Michal Oščipovský – baskytara a bubeník Petr Bodlák Bohdal, svými osvědčenými hity. Po nich nastoupili, pro mě dosud neznámí StoneHills z Vodňan. Zpěvák a klávesák Johny Vavruška, kytarista Jarda Brašnička, basák Lukáš Korbuth a bubeník Honza Bártík. Byl jsem velmi příjemně překvapen jejich hardrockem s výraznými klávesami. Též se ukázalo v jejich písničce Harley, že rock’n’roll neselže nikdy.

Následovali Phoenix in fire a jejich symphonic metal. Myslím, že všechny kdo neví, do čeho jdou, tahle kapela určitě překvapí a většinu příjemně a to nejen školeným zpěvem Hany Adámkové, ale i perfektně šlapající muziku s dominantními klávesami Patrika Marýšky. Mnohé překvapí i sedm strun na baskytaře Bronislava Kölbla stejně jako jeho flétny a skřípavý zpěv. Sestavu doplňují kytarista Jarda Brašnička a bubeník Vojtěch Búda. Od posledně dvou jmenovaných skupin jsem si zakoupil jejich CD.

Domácí Danger Line za ten rok, co jsem je neslyšel opět vyrostli. Zpěvák a kytarista Michal Oščipovský, se svým tahákem a bratři Jan Scars a Bedřich ml. Pingitzerové na baskytaru a bicí naplňují přesně to, o čem jsem psal na začátku. Hráli jak o život a bylo to znát. Bravo boys. Oba bratři spolu s otcem Bédou Pingim uzavřeli sympatický fesťáček, coby kapela Henry’s. A opět nezklamali.

Co k tomu dodat? Rozhodně se nevyhýbejte lokálním amatérským fesťákům, kterých teď přes léto bude hafo. Zklamáni nebudete, ba právě naopak. Kluci vás svým uměním nejednou příjemně překvapí, často i originálním pojetím rocku a entuziazmem, který by jim mnozí profíci mohli závidět, a v žádném případě to nebude ztracený den. Co se mě týče, rozhodně se opět vypravím 8. srpna do Horní Plané na tamní HP Rock Fest 2015 a 22. srpna do Českého Krumlova na Dobrkovice open air 3. Zároveň nemůžu nedoporučit nenechat si ujít za rok Slavnosti sedřené kůže.

  

Zpět na Hlincovské rozhledy

 

home